Lussekatter s vanilkovou náplní – Lussekatter med vaniljfyllning

Lussekatter jsou kynuté šafránové bochánky. Pečou se 13. prosince, na svátek svaté Lucie. U té příležitosti se pořádají koncerty v kostelích po celé zemi. Dívka představující Lucii prochází ztemnělým kostelem v doprovodu bíle oděných dívek a chlapců, v pase má červenou mašli a na hlavě korunu s hořícími svíčkami. Zpívají se písně na Luciinu počest.

Tento den byl dříve považován za nejkratší den roku (zimní slunovrat) a Lucie přinášela světlo do temných zimních dnů, které se zas pomalounku začaly prodlužovat. Samotné jméno Lucie pochází z latinského lux a znamená světlo.

Proč se lussekatter barví nažluto? Jsou dvě teorie. Podle té první je to kvůli symbolice světla, které Lucie přináší. Druhá teorie odkazuje na starou německou tradici. Lidé věřili, že žlutá barva, připomínající slunce, ochrání děti před ďáblem (Luciferem), který se zjevoval v podobě kočky (ve švédštině katt). Ať je to, jak chce, švédská slova Lucia (či Lusse) a Lucifer mají zvukovou podobnost. Lussekatter tak můžou znamenat Luciiny nebo Luciferovy kočičky.

Lussekatter se nejčastěji pečou bez náplně, šafránové těsto se stočí do esíček a ozdobí rozinkami, svým vzhledem připomínají naše jidáše – takový recept najdete v mé švédské kuchařce FIKA. Abych recept obměnila, přidala jsem do nich voňavou náplň z mandlí a vanilky a po upečení jsem je obalila v cukru. Vypadají jako zasněžené a chutnají po marcipánu. Lepší lussekatter jsem nikdy nejedla.