Mé nejlepší rady, jak fotit jídlo

Obsah

Pojďte se mnou nahlédnou za oponu toho, jak fotím jídlo na blog, na své sociální sítě a do kuchařek. Ráda bych vám ukázala, co dělat, abyste ze svých fotek měli radost. Nezáleží na tom, jestli máte fotoaparát nebo mobil, krásné fotky můžete udělat s oběma. Stačí vědět, jak na to.

Na úvod bych ráda řekla, že se nechci se stavět do role profesionálního fotografa. V této e-knize vycházím ze svých zkušeností a mé rady jsou určeny převážně těm, kteří stále hledají svou cestu a nejsou si při focení svých dobrot jistí v kramflecích – ale chtěli by být.

Moje cesta k focení

Jsem fotograf–samouk. Jako náctiletá jsem fotila rodinným digitálním fotoaparátem, ale brzy jsem zatoužila po vlastním přístroji, se kterým můžu víc experimentovat a dosáhnout fotek v lepší kvalitě. Když mi bylo osmnáct, pořídila jsem si svou první zrcadlovku, na kterou jsem na brigádě vydělávala celé letní prázdniny (dokážete si asi představit mou obří radost).

Fotografování ani jinou umělecky zaměřenou školu jsem nestudovala, stavím na svých zkušenostech a na svém citu pro barvy, kompozici a celkové ladění fotky. Fotit jsem se učila metodou pokus–omyl. Přečetla jsem spousty návodů a zkoumala, jak funguje práce se světlem, kompozicí a jak se fotky upravují. A tak tu pro vás mám průvodce tím, jak sama fotím jídlo.

Jak najít vlastní rukopis?

Jako velmi důležité vnímám najít si svůj styl – nebo ho pomaloučku hledat. Zkoušet, co se vám na fotkách líbí. Jaké barvy, materiály a dekorace jsou váš šálek kávy. Jak na vás následně působí na fotkách. A z toho kousek po kousku skládat váš vlastní rukopis.

Já sama jsem v začátcích své fotící cesty obdivovala dokonalé fotografie Lindy Lomelino stojící za blogem Call Me Cupcake, a stejně tak se i vy můžete inspirovat u profilů, které k vám svými fotkami promlouvají.

Ráda kochám estetičnem instagramových profilů Aran Goyoagy alias Cannelle et Vanille, fotografky Lucie Fenclové, švédské influencerky Elsy Bilgren, snové Eugenie Diaz a její zahrady na portugalském venkově a spoustou dalších. Řekla bych, že to, co je spojuje, je jakási nedbalá elegance, jemné tóny barev a hra s přirozeným světlem.

Opravdu, vytáhněte telefon a podívejte se na svůj oblíbený instagramový profil nebo blog – to, co spojuje fotky jednotlivých tvůrců, je schopnost vytvořit vytvořit atmosféru, která z fotek dýchá. Už při prvním pohledu často poznáte, čí je to fotka, často se ani nemusíte dívat na jméno profilu. Prostě víte. A přesně to je něco, čeho byste měli chtít dosáhnout.

Moje fotografické vybavení

Než se pustíme do mých rad a tipů, na začátek chci zmínit, že na blog a do kuchařek fotím zrcadlovkou Canon 70D a pevným objektivem 50mm/1.8. Jde primárně o portrétní objektiv, ale mám vyzkoušeno, že jídlo se s ním fotí skvěle. Navíc je lehký, skladný a jeho cena je víc než příjemná. Na sociálních sítích zase nejčastěji uvidíte fotky focené iPhonem (momentálně používám iPhone SE 2020).

A konečně, jak tedy to jídlo fotím?

Celý proces jsem rozdělila do několika tematických okruhů, kterým se budu věnovat podrobněji – světlo, propriety na focení, kompozice a úprava fotek.

Světlo

Vždy fotím na rozptýleném denním světle, ideálně u okna. Ne na přímém světle, to způsobuje ostré stíny, přepaluje barvy a fotky se hůř upravují. To je však jen má osobní preference, pokud vám focení na přímém světle vyhovuje, je to v pořádku.

Hra přímého světla na foceném objektu je však překrásná. Aby světlo netvořilo příliš ostré přechody, ráda fotím u okna s jemnou záclonou, která způsobí jemnější rozptýlení světla.

A tady je konkrétní příklad. Obě fotky jsem fotila v září, v průběhu dopoledne u balkonového okna, které je orientované na severovýchod. Ani jedna z fotek není upravená. Zatímco na fotce vlevo na sušenku dopadá přímé sluneční světlo a pohled na ni není nijak příjemný kvůli ostrým kontrastům, na fotce vpravo je tatáž scéna focená ve chvíli, kdy jsem okno zatáhla jemnou záclonou. Světlo stále dopadá na sušenku, ale jeho síla je zmírněná tenkou látkou a fotka je tak o poznání lepší, barvy přirozenější. Fotka bude potřebovat jemnou úpravu, ve které ještě zjemním stíny, ale už teď můžete vidět, že stíny nejsou tak výrazné a barvy jsou příjemnější. Je to fotka, o které si řeknu, že je povedená.

Ráda také fotím ráno nebo navečer ve „zlatou hodinu“, kdy už slunce klesá k obzoru a světlo má lehce nazlátlý odstín a dodá ho i focenému jídlu.

Pokud chci fotit venku, ne v interiéru, opět to bude nejlepší ráno, kdy slunce ještě úplně nevyšlo, nebo navečer. Nejraději mám však dny, kdy je zataženo a pod mrakem – jenže ty si objednat nemůžu.

V létě je focení snadné, světlo je celý den. Ale co v zimě? Světla je o poznání méně a některé dny jako by bylo šero od rána do večera. V tom případě může pomoci bílá odrazná deska, jejíž odraz přidá světlo focenému objektu. V domácích podmínkách můžete použít velký bílý papír, bílé prostěradlo nebo jako já aluminiovou fólii. Není třeba hned investovat do profesionální odrazné desky (ani já ji nevlastním). Nastavíte odraznou plochu tak, aby její odraz dopadal na focenou scénu, čímž jí dodá potřebné světlo.

Pokud fotíte fotoaparátem, v pošmourných dnech se vaším vítaným pomocníkem stane stativ, na který upevníte foťák. Stativ je (nemůžu najít lepší vyjádření) statický a fotka může mít delší tzv. expoziční čas.

~ Pokud to zjednoduším, expoziční čas (doba expozice, čas / rychlost závěrky) je doba, po kterou prochází světlo otevřenou závěrkou fotoaparátu a dopadá na obrazový senzor uvnitř něj. To znamená, že čím delší expoziční čas zvolíte, tím bude fotka světlejší, protože na senzor stihlo dopadnout více světla. Pokud byste po tentýž expoziční čas drželi foťák v ruce, byla by fotka rozmazaná, protože vaše ruce se lehce třesou. Z toho důvodu se foťák v horších světelných podmínkách umisťuje na stativ. ~

Sama už jsem si vysledovala, ve kterou denní dobu najdu to nejlepší světlo u každého okna v našem bytě (mám tu výhodu, že máme okna na dvě světové strany). Opět je to o zkoušení toho, co nejlépe funguje vám samotným.

Nikdy nefotím v umělém světle žárovek, dodává jídlu nehezké odstíny modré nebo žluté, nepřirozené stíny a jídlo nevypadá lákavě. Proto si focení vždy plánuji tak, abych ho stihla, když je venku denní světlo.

Propriety na focení

Základem fotky je pozadí, na kterém fotíte. Často ho nejspíš ani nevnímáte, protože působí harmonicky a dotváří celou fotku. Přimlouvám se za nějaké jednoduché. Může to být dřevěný stůl, lněný ubrus, deska z mramoru (či její imitace)... Výrazně zbarvené pozadí může házet odlesky na focené jídlo, pozor na to.

Jednoduchost v dekoracích je to, co mi vyhovuje (ale vám opět nemusí). Jakmile použiji více dekorativních prvků - příbory, svícínek, talíře a mističky, květiny, rozsypané suroviny…, začínám se ztrácet, fotky se mi přestávají líbit. A tak odstraňuji jeden po druhém všechny elementy, až zůstane jen to důležité. Jídlo a pár komponentů kolem (nejčastěji květy a ovoce). Tak totiž opravdu vynikne focené jídlo. Zajímavé je, že u jiných tvůrců se mi líbí fotky plné detailů a drobných doplňků, jen já sama jako bych v tom svůj styl nedokázala najít. A tak hledejte a zkoušejte, co se líbí vám.

Jaké nádobí použít? Mám ráda staré kousky po babičce či z antiků. A také nádobí od malých českých tvůrců. Společné mají to, že jde převážně o kousky s matnou nebo polomatnou a světlou glazurou. V lesklé a hladké glazuře se odráží světlo a někdy může jít vidět i váš odraz.

Ráda fotky doplňuji přírodninami. Květinami, které jsem natrhala na procházce, na podzim barevným listím či šiškami. To dokresluje celou atmosféru fotky a ročního období.

V praxi to vypadá tak, že si k oknu přisunu malý stolek, dám na něj lněný ubrus, focené jídlo (v tomto případě sušenky) a vázičku s květinami, která barevně doplňuje celu fotku. Do pozadí někdy rozházím pár lístků nebo květů a jdu fotit. Zkouším, jak scéna vypadá přes objektiv, posouvám vázičku a talíř, dokud nejsem spokojená.

Když jsem byla v začátcích své fotící cesty, udělala jsem dohromady třeba 200 fotek ze všech možných úhlů, ze kterých jsem vybrala ani ne 10. Dneska už mi jich stačí maximálně 50, často i míň, abych vybrala potřebný počet. Stačí jen trénovat.

Kompozice

Fotka by měla dýchat. Nechejte focenému jídlu dostatek prostoru kolem, aby fotka nepůsobila stísněně (navíc jde vždycky oříznout).

Sama často záměrně fotím tak, aby byl focený objekt pouze v části fotky (třeba ve dvou třetinách obrázku) a další část aby zůstala čistá. Případně na ni můžete naaranžovat pár květin.

Při focení zkoušejte různé úhly, já nejraději fotím shora a z mírného nadhledu.

Při focení mě často najdete, jak balancuju na židli (jak jsem psala, fotím objektivem 50 mm, který ovšem nemá funkci zoomu, jde o tzv. pevný objektiv, nedá se s ním přibližovat, a pokud chci fotit z větší dálky, musím se o pár kroků vzdálit) a snažím se najít dokonalý úhel pro fotku.

Máte-li doma velkou zahradu, zajímavě oprýskanou stěnu, starou dlažbu, okno porostlé břečťanem… to jsou místa, kam se ráda vydávám fotit. Jak správně tušíte, mám ráda místa, která dýchají atmosférou dob minulých. Dodají fotkám nádech tajemna a umí vyvolávat vzpomínky. Jídlo (třeba koláč) položím na zem, na stoličku, na pařez nebo třeba na parapet.

Zajímavým detailem jsou ruce na fotkách. K pořízení takových fotek budete potřebovat buď někoho, kdo vás vyfotí, nebo si můžete hrát se stativem a dálkovou spouští (tou jsem fotila poslední fotku se sušenkami).

Mám ráda také záběr, kdy sice ostříte na focené jídlo, ale v záběru máte květiny ve váze, které budou na fotce rozmazané.

Co vám ještě může pomoci? Mám pro vás malé cvičení – najděte si obrázky, které se vám líbí, a zkuste je přetvořit ve vlastním podání. Nebojte, napodobování není nic, do čeho vás chci nutit. Jde mi o volbu podobných komponentů (talířů, ubrusu, barev) nebo podobné úhly, ze kterých jsou fotky vyfocené. Tímto způsobem se toho totiž opravdu hodně naučíte.

Když jsem psala svou první kuchařku, vytiskla jsem si fotky, které mě inspirovaly, a používala jsem je jako takový moodboard pro barvy a atmosféru, kterých jsem chtěla docílit.

Focení telefonem vs. zrcadlovkou

Focení telefonem

Focení s telefonem je podle mě mnohem jednodušší, rychlejší a intuitivnější. Stačí ho jen vytáhnout z kapsy, žádná složitá příprava. Fotky jsou dobré (můj iPhone SE 2020 není z nejnovějších, ale pořád je dostačující a čím lepší máte mobil, tím lepší má foťák) a hlavně, v každodenním shonu s malými dětmi je to praktičtější.

Vůbec si nemyslím, že abyste udělali hezké fotky jídla, je nutné fotit pouze fotoaparátem. Můj Instagram je plný fotek z telefonu! Svou zrcadlovku vytahuju opravdu jen když fotím recepty na blog a do svých knih.

Focení digitální zrcadlovkou

Na druhou stranu, fotoaparát vám do focení může vlít novou energii a chuť experimentovat. Pamatuju, když jsem si koupila svůj první foťák – nechtěla jsem ho dát z ruky! A hlavně, zrcadlovka v kombinaci s dobrým objektivem umí fotkám dodat hloubku a atmosféru, kterou u telefonu postrádám.

Digitální zrcadlovka je vhodná pro ty, kteří se chtějí naučit pracovat se základními principy fotky a trochu si s tím hrát. I zrcadlovka má automatický režim, ale sama ho nepoužívám.

Moje první zrcadlovka byla Canon 1000D s objektivem 18-55 mm. Se samotným tělem jsem byla spokojená, bylo lehounké, dobře ovladatelné a umělo všechno, co jsem jako začátečník potřebovala. Jen objektiv, který k němu patřil, mi radost nedělal, protože neuměl vykreslit fotky tak, jak jsem si představovala. Proto jsem si po nějaké době koupila objektiv 50 mm/1.8. A to bylo na celé roky mé fotografické vybavení.

Po téměř osmi letech začal můj Canon 1000D vypovídat službu, a tak jsem ho vyměnila za současný (a o řadu lepší) Canon 70D. Objektiv mám stále tentýž - 50mm/1.8 (ale co vám budu povídat, pokukuju i po jiném objektivu, v hledáčku mám Canon 50mm/1.4 a Sigma Art 35mm). Fotila jsem s ním jak FIKU, sladkou švédskou kuchařku, tak kuchařku Dorty. Můj nejnovější přírůstek je dálková samospoušť RC-6.

Zpátky k objektivům. Zatímco objektiv 18-55 mm uměl přibližovat / oddalovat (a to byla asi jeho jediná výhoda), fotky z něj byly vcelku nijaké. Neuměl docílit rozostřeného pozadí, což byla funkce, po které jsem prahla. A právě to mi umožňuje pevný objektiv 50mm. Vyfotím s ním jak drobný detail s rozostřeným pozadím, tak fotku shora, kde naopak potřebuji ostrý celý snímek.

Moje nastavení digitální zrcadlovky

Fotoaparát nejčastěji nastavuju na funkci Av (priorita clony).

~ Clona (má zkratku F) je mechanismus, který reguluje množství světla procházejícího objektivem fotoaparátu a ovlivňuje hloubku ostrosti (to, jak výrazně bude rozostřené pozadí fotky).~

Při focení z lehkého nadhledu (tedy na focený objekt mířím zešikma dolů) mívám clonu nejčastěji nastavenou v rozmezí 1,8-3. Záleží na tom, jak chci mít rozostřené pozadí. Pokud fotím shora (flatlay), nastavuji vyšší clonové číslo, kolem 5-6, aby byla zaostřená celá fotka a ne pouze jeden bod.

~ ISO znamená, jak bude fotoaparát citlivý na světlo. V praxi platí, že čím vyšší ISO, tím kratší čas použije fotoaparát na vyfocení fotografie a zároveň může mít fotka víc šumu (drobných teček). Vyšší ISO se používá v podmínkách, kde je méně světla. ~

V zimě, kdy je zataženo, a potřebuji fotit v interiéru, se ISO může vyšplhat až k číslu 1600. V létě, kdy svítí sluníčko, bude klidně stačit 100-200. A v zataženém dni kolem 400. Každopádně hodnoty, které zde popisuji, jsou platné pro moji kombinaci těla fotoaparátu s objektivem. Váš přístroj to může mít úplně jinak.

Fotky fotím do formátu RAW pro jeho vysokou kvalitu.

~ RAW jsou surová data z fotoaparátu. Mají vysokou kvalitu, při editaci z nich dokážete vytáhnout více detailů a to i při zhoršených světelných podmínkách. Před použitím fotografie (vložením na web, na soc. sítě, před tiskem) ji potřebujete převést do obrazového formátu (např. JPG / JPEG, PNG). ~

Fotky ve formátu RAW potřebují úpravu v editačním programu. Upravené fotky ukládám jako JPEG.

~ JPEG je jedením z nejčastěji používaných formátů k ukládání digitálních fotografií. ~

Já to dělám tak, že fotku vyfotím do formátu RAW, stáhnu ji do počítače, upravím v Lightroomu (o tom ještě bude řeč) a následně uložím jako JPEG. JPEG potom používám, kde potřebuji - na blog, na soc. sítě, do kuchařek...

Tady vidíte ukázku tří fotek podobného záběru, přičemž ani jedna fotka není upravená. Vlevo je RAW, který se může zdát trochu našedlý, nebarevný - jak už jsem psala, výhodou je jeho vysoká kvalita, ale fotka nutně potřebuje úpravu. Uprostřed JPEG, kterému sám fotoaparát dodá nějakou základní úpravu, takže se na první pohled JPEG zdá hezčí. JPEG je proto ideální, pokud fotíte jen sami pro sebe, nechcete ztrácet čas úpravou každé jednotlivé fotky. Vpravo je fotka z mého telefonu. Jde vidět jasný rozdíl mezi kresbou objektivu a mobilu. Dalším detailem je clonové číslo (F), které se na foťáku pohybovalo kolem hodnoty 2, zatímco telefon tuto funkci postrádá.

Úprava fotek v telefonu

Dávám přednost přirozeným barevným editům. K úpravě fotek v telefonu používám aplikaci VSCO, která zvládne všechny základní úpravy. Lehké barevné filtry (mé oblíbené jsou HB1, A5 a F2), u kterých nastavuji překrytí fotky mezi hodnotami 5–8, přidání kontrastu, barevnosti, mírnou vinětaci, narovnání a oříznutí fotky… aplikace má základní verzi i vyšší, placenou.

Aplikací pro úpravu fotek je víc, v telefonu můžete mít také Lightroom, který já používám v počítači. Ovšem i samotný Instagram nabízí dobré možnosti úpravy fotek.

Úprava fotek v Lightroomu

Každá fotka, kterou uvidíte na mých sociálních sítích, na blogu nebo v kuchařce, prošla úpravou. Neupravená fotka se mi zdá taková nijaká, zašedlá...prostě přímo volá po tom, abyste s ní něco provedli. Jako ukázku tu mám dvě fotky – ta vlevo je neupravená, vpravo upravená. Není to nijak výrazná úprava, fotku jsem trochu zesvětlila, zvýraznila oranžové a žluté tóny, na okrajích je vinětace.

Barevnou úpravu fotky provádím v Lightroomu, zatímco ve Photoshopu můžu fotku vyretušovat, skládat do koláží, psát na ni...každý z programů dovoluje jiné možnosti úpravy.

Nemám v úmyslu pouštět se do podrobného manuálu na úpravu fotek, takových je ve vodách internetu nesčetně. Vyzvednu jen pár věcí, se kterými nejčastěji pracuji.

Snažím se, aby fotky vypadaly přirozeně. Žádné přespříliš výrazné barvy. Ráda využívám vlastní presety. Jsou to v podstatě mé vlastní barevné filtry, které mám uložené v Lightroomu. Docílím s nimi toho, že fotky vypadají jednotně. Preset aplikuji na fotku a pak doupravím podle potřeby (zesvětlím, oříznu, dopupravím barevnost).

Celá moje kuchařka Dorty stojí z velké části na jednom jediném presetu (ano, je to ten, který jsem použila k úpravě fotky nahoře), jehož základní nastavení vidíte na fotce:

Můžete si také koupit presety svých oblíbených tvůrců, abyste docílili jednotné úpravy fotek.

Nejčastěji fotkám zvyšuji kontrast, snížím highlights (stáhnu nejsvětlejší místa), stáhnu stíny. Hraji si také s jednotlivými barvami a jejich sytostí. A často fotku lehce doostřím. Nakonec ji uložím do JPEG.

A nakonec si spolu se mnou pojďme vytvořit podobnou fotku sušenek:

Recept na fotku sušenek

Ingredience

dobrý zdroj denního světla (okno)
lněný ubrus (nebo jiný, neutrálně zbarvený kus látky)
několik sušenek
béžový nebo krémový talíř s matným povrchem
pár květů v nízké vázičce

Postup

Ubrus rozprostřete poblíž zdroje světla. Můžete ho položit na zem nebo na nízký stolek. Nevadí, že ubrus není úplně rovný, mám ty jemné sklady a pokrčenou látku ráda.
Na ubrus postavte talíř se sušenkami a vázičku s květinami. Ujistěte se, že květiny nevrhají stín na talíř se sušenkami, v tom případě vázičku přemístěte dál od zdroje světla.
Fotoaparát nastavte na režim AV (priorita clony) a foťte do RAW. Jestli chcete mít jako já zaostřené pouze sušenky a květiny rozmazané, nastavte clonové číslo F nanejvýš na hodnotu 3. Pokud chcete mít ostrou celou fotku, použijte vyšší clonové číslo (5 a výš).
Ujistěte, že vy sami nestojíte ve světle – tedy abyste na sušenky nevrhali stín.
Foťte shora a zaostřete na sušenky.
Hotovou fotku otevřete v Lightroomu a použijte na ni nastavení presetu, o kterém jsem psala o kousek výš. Je pravděpodobné, že budete potřebovat udělat více úprav, záleží na světelných podmínkách, fotoaparátu a na tom, jaká úprava se vám líbí.
Hotovou fotku uložte (exportujte) jako JPEG.
Tak, a měli byste mít fotku velmi podobnou té mojí. Povedlo se? Jsem moc zvědavá, napište mi!

Závěrem...

Nemějte hned touhu po dokonalosti, ta je podle mě spíš na obtíž. Zkuste si při focení hrát, aby vás to bavilo a aby vám celý proces přinášel radost. Co na tom, že fotky nejsou perfektní, vždyť to není třeba.

Doufám, že pro vás moje e–kniha bude užitečná a pomůže vám najít vaši vlastní cestu k focení.

S láskou,

Kristina