Vůbec nevím, jak se stalo, že už je červen. Mám pocit, že čas letí nezadržitelnou rychlostí. Ani se člověk nenaděje, už je skoro půlka roku pryč!
Nastává pro mě nejoblíbenější část roku, léto. Vedra mě sice kdovíjak neberou, ale líbí se mi dlouhé dny plné lehkosti, setkávání s přáteli, plno kulturních akcí ve městě, celá ta uvolněná atmosféra léta. A to ani nemluvím o tom, že dětem stačí triko a kraťasy a jsou poránu hotové (žádné komplikované navlékání do zimních bund a stopadesáti dalších vrstev).
V pátek přijela zásilka českého chřestu, mňam! Nejvíc mi chutná opečený na pánvi na trošce ghí, se špetkou soli a pár kapkami citronové šťávy.
K němu jsme měli palačinky s volským okem a parmazánem.
Pak byla sobota. Vytáhla jsem růžové šaty, jsou úlovkem z Vinted a podle mě nemají chybu. Letní šatník je můj oblíbený. Zatímco v zimě se snažím neumrznout, léto si žádá rozevláté sukně, šaty a košíky namísto kabelky.
Kamarádi z Brna nás poctili návštěvou. Nejdřív jsme si užili dětský den v centru a pak jsme se přesunuli k nám na oběd. Přes noc jsem nechala pomalu péct vepřovou kýtu, ze šťávy jsem udělala omáčku (připravila jsem jíšku z másla a hladké mouky a do ní vmíchala šťávu z masa a špetku muškátového oříšku). Jako přílohu jsme měli rýži a salát z mladého zelí se zálivkou z olivového oleje, jablečného octa a s trochou kmínu (to je zřejmě nějaká znojemská specialita, dřív jsem takový salát nikde jinde nejedla a teď se ho nemůžu nabažit).
Upekla jsem bezlepkový koláč s marcipánem.
Po podzním obědě jsme se vypravili do pivovaru Old Cock, který zrovna slavil své 2. narozeniny. Mají to tam moc hezké.
A taky dobré pivo.
V neděli jsme jeli na chatu za kamarády, kteří budou stavět novou pergolu, můj muž jim měl pomáhat kopat. Místo slibovaných 29 °C se ale rozpršelo a dvě hodiny ne a ne přestat. Naštěstí děti byly spokojené i tak. Kamarádka skvěle vaří a tak nás potěšila tatarákem na topince, mňam.
Slíbili jsme dětem zmrzlinu v místní hospodě, která ovšem zavřela asi ve dvě odpoledne a my přišli ve tři... tak jsme si aspoň trošku protáhli nohy.
Cesta do hospody je oku lahodící.
Doma vykvetlo pár růží, které chodím denodenně obdivovat.
A nějak se mi tu rozrostl heřmánek. Pod ním mám mrkev a petržel, snad z nich něco bude...
Večer jsme byli všichni vyřízení. Děti usnuly jen co složily hlavu na polštář. Já jsem si dopřála ještě chvíli v koupelně, docela teď ujíždím na téhle pleťové masce s morignou a jílem, mám po ní nádherně hladkou a jemnou pleť. Rozhodně můj nový oblíbenec!
