Přišlo pondělí. To byl den, kdy jsem jen balila a balila. Nejdříve pět velkých krabic plných FIKY, které jsem posílala do knihkupectví. A pak všechny víkendové objednávky kuchařek a vánočních pohledů. A že jich bylo! Díky za každou z nich 🥰

Z tiskárny jsem objednala víc vánočních pohledů, stále si je můžete ulovit na eshopu, kuk.

Neplánovaně se mnou byla doma i nachlazená dcerka, a tak jsme balení prokládaly malováním barvičkama, čtením knížek a vařením oběda.

Byla jednoduchá bramborová polévka s křupavými slunečnicovými semínky a opečeným chlebem, který zbyl z minulého týdne. Nahoru trošku smetany a dýňového oleje.

Do většiny jídel dávám v zimě spoustu česneku, ať jsme zdraví. Není to krása i na pohled? 

Přišel nový koberec a mám z něj radost, celý pokoj je najednou útulnější. Je zajímavé, jak jedna věc udělá takový rozdíl. Zároveň jsem posunula sedačku dál od stěny, aby to působilo trochu vzdušněji. Teď jsem připravená na další krok – stoleček. Věřím, že se nějaký ideální brzo objeví. Zatím si tu necháme ten z dětského pokojíčku.

V úterý jsme šly na do města horkou čokoládu. Já si dala kafe, které mi dcerka skoro celé rozlila 😟 Pak vyzvednout knížku z knihovny a domů uvařit oběd. Po obědě chvíli psát kuchařku a balit další kuchařky.

Koupila jsem balení úplně malinkatých františků, na které se syn před pár dny ptal. Vždycky je před vánoci zapalujeme a necháme si jimi provonět celý byt.

Čistá kuchyň, v té se tak dobře vaří. Jen se mi ne vždycky podaří mít ji v tomhle stavu, v jednom kuse tu vařím nebo chystám svačinky.

Je středa a už jsou nemocné obě děti, a tak jsme byli doma. Postavili jsme Titanik z lega, trochu uklidili byt a na chvíli si pustili pohádku. Ráno jsem šla poslat balíčky a vyvenčit Čotyho. Bylo větrno, a tak jsem poprvé vytáhla zimní kabát. Tady je taška Mumray, kterou mám od minulého týdne. Je snad nafukovací, vejde se do ní neskutečně moc věcí. 

Po obědě, když děti spali, jsem psala texty do nové kuchařky. Odpoledne byl čas na chai latte a pak další hraní a vaření. 

Odpoledne bylo krásné nebe. Navečer jsem šla na pořádnou procházku s Čotym, u které nejčastěji poslouchám podcasty. Ještě před pár týdny jsem chodila za světla, teď už ve tmě. Ach, ty krátké zimní dny...

Před chvílí jsem si uvařila roibos, na chvíli si sedla s knížkou na gauč a za chvíli bude pomalu čas jít spát. Dobrou!