Další věc, kterou jsem chtěla doladit v obýváku, byl obraz na stěnu za gaučem. Visí tam malý obraz (který už má novou majitelku), ale v tom prostoru se úplně ztrácí a nejde pořádně vidět.
Nejdřív jsem měla v plánu vytvořit obraz s dětmi, ale teď na to vůbec nemám chuť. A tak jsem hledala plakát na různých eshopech s uměleckými printy. Líbil se mi třeba Monet, ty barvy mi připomínají všechna brzká rána s dětmi a ranní červánky. Můj muž však tohle dílo neschválil, a tak jsem hledala dál. Měla jsem vyhlédnutého i van Gogha a ještě pár dalších obrazů, ale pořád jsem si nějak nebyla jistá...
O víkendu jsem s dětmi jela navštívit mou tetu, které se jen stačilo zmínit, že hledám obraz, a už mi začala ukazovat, kolik jich doma má a které můžu mít.
A tam, schovaný v koutě mezi dalšími rámy, jsem ho našla. Ten pravý. Slunečnice ve váze, které malovala moje prababička Kristina (po které jsem pojmenovaná) v roce 1971, dávno před mým narozením. Mám od ní už jeden obraz, visí v předsíni, ale v prosinci je na jeho místě adventní kalendář. Tak vám ho ukážu jindy.
Obraz potřebuje trochu péče. Pořádně oprášit a vyměnit rám, který se rozpadá. Vzala jsem ho do rámařství, kde jsem vybrala jednoduchý dřevěný rám, který víc ladí s naším bytem.
A tak už visí a já z něj mám radost, protože to není jen tak nějaký obraz, ale kousek mé rodinné historie.
