V půlce ledna jsme se s mým mužem vydali na výlet na Mauricius. Čekali jsme tropický ráj, hory, palmy a žhnoucí sluníčko. Místo toho nás přivítal vcelku placatý ostrov, kde se palmy mísily s listnatými a jehličnatým stromy, hory se zvedaly uprostřed ostrova a byly vlastně neustále v pracích a velmi často pršelo. I tak to však byla krásná dovolená. Ochutnali jsme místní kuchyni, koupali se v moři, zažili tropický cyklon a navštívili spoustu dechberoucích míst.
Bydleli jsme na západě ostrova, kousek od pláže Flic en Flac. To je jedna z nejkrásnějších pláží celého ostrova. Táhla se do dálky několika kilometrů a když svítilo sluníčko, byla voda azurově modrá. Pláž byla relativně mělká a už kousek od břehu jsme pod vodou viděly korály, barevné mořské ježky a duhové rybičky.
Na ostrově jsme neustále potkávali pouliční psy a kočky. Psi tu tvoří malé gangy a jsou to takoví tuláci. Není neobvyklé, že přecházejí přes silnici a vy prostě musíte počkat, až přejdou. Pohladit se nenechají, protože jsou zvyklí, že se k nim místní nechovají úplně hezky, ale aspoň mi sem tam zapózovali.
Jeden den jsme jeli k útesům Gris-Gris na jihu a pro mě to bylo nejkrásnější místo celého ostrova. Několikametrové vlny se rozrážely o černé skalnaté pobřeží, fučelo, že nás to div neodválo a hnal se a nás přívalový déšť. Vítr a voda v plné polní.
Tahle fotka je z výstupu na nejvyšší horu ostrova. Z vrcholku jsme viděli jen hustou mlhu, protože jsme byli v mracích. Kdy jsme ale sestoupili o kousek níž, otevřel se nám moc hezký výhled na moře.
Do botanické zahrady v Pamplemousses jsem se těšila. Mají tu tu lekníny obrovské, jejichž listy můžou mít v průměru několik metrů, lotusy a další rostliny, které na ostrově najdete. Kousek odtud leží továrna na mauricijský cukr, ve které je velmi zajímavé muzeum o zpracování cukrové třtiny (ta tu roste stejně hojně, jako u nás řepka) a na konci prohlídky jsme mohli ochutnat nejméně deset různých druhů cukru a místní rumy.
Naším dalším cílem byla sedmibarevná země v oblasti Chamarel. Vypadá jako písečné duny, které mají různé odstíny červené a oranžové barvy. Byl to sice hezký pohled, ale těžce turistický a asi bych si podobné místo propříště odpustila.
Jeden den jsme přejížděli hory a najednou se před námi vynořily třicetimetrové sochy hinduistických božstev a nejposvátnější místo ostrova uctívané hinduisty - Grand Bassin. Jezero, které tu leží, vzniklo ze sopečného kráteru a kolem něj jsou postaveny sochy božstev. Místní obyvatelé u jezera vykonávají oběti (které si pak často uloupí opice nebo houfy koček).
Na Mauriciu se najíte opravdu levně (pokud vás někdo neošidí už první den, což se nám bohužel poštěstilo). Najdete tu malé večerky se základními potravinami, supermarkety přeplněné (evropskými) potravinami, tržnice se zeleninou a ovocem a spoustu pouličního jídla. Na to jsme se těšili nejvíc. Já jsem si oblíbila taštičky samoussa (křupavé smažené těsto plněné zeleninovou směsí s curry) a smažené nudle se zeleninou, mému muži zachutnaly masové knedlíčky ve vývaru a bageta s kebabem, která byla ozvláštněná chilli omáčkou a hranolkami (ty jsme příště vynechali).
Lepší ananasy než tady jsem nikde nejedla. Sladké, voňavé a sklizené ten den. A hlavně vůbec neštípou do jazyka jako ty, které koupíte u nás.
Tržnice v Port Louis, hlavním městě ostrova, byla plná ovoce a zeleniny, prodejců, kteří se nám snažili vnutit své zboží a také místního jídla. Ochutnali jsme třeba placky plněné kari z bílých fazolí.
Bydleli jsme v malém bytečku, který jsme na šli přes Airbnb a každý den jsme si vařili. Nejčastěji kari s opečeným lilkem a kokosovým mlékem. K němu placky nebo rýži. Jako suvenýr jsme si pak přivezli několik druhů kari koření.
Na ostrově se mluví převážně francouzsky (nebo aspoň jejich verzí francouzštiny), většina obyvatel naštěstí umí i anglicky. Mauricijci jsou velmi milí lidé (pokud vám nechtějí něco prodat, to jsou neodbytní) a často se usmívají. Jezdí se to vlevo a dopravní předpisy nikdo moc neřeší (to rozčilovalo mého muže).
Cestovali jsme s malými batůžky a vezli s sebou opravdu jen to nejpotřebnější. Trochu oblečení, náhradní boty, pláštěnku, foťák... Nakonec jsme zjistili, že by nám toho oblečení stejně stačilo ještě míň. Na tropickém ostrově toho k životu moc nepotřebujete.
A nakonec, mapa míst, která jsme navštívili a stojí za to vidět.