Oblíbená lněná gumička Jolijoli. A moje slabost pro modrobílé kostičky.

Můj bratranec pekl čokoládový dort podle mojí kuchařky Dorty a povedl se mu úplně nádherně! A před pár dny jsem na IG dostala zprávu od čtenářky, která peče už dlouho, ale s mojí kuchařkou má dorty o dost úhlednější a hezčí. To mě vždycky tak potěší 🍰

V úterý jsme s dětmi pekli perníčky. Formičky vyráběl manželův děda, který dřív pracoval jako klempíř. Nejoblíbenější byl rozhodně čert!

Upekla jsem rjómabollur, islandské masopustní pečivo (zatímco ve Švédsku mají semly z kynutého těsta, na Islandu se peče odpalované těsto). Recept bude v nové kuchařce.

Jedno ráno jsem vyměnila svou obvyklou domácí uniformu (legíny a svetr) za šaty. Jsou lněné, kupovala jsem si je ještě někdy před dětmi, a pořád je ráda nosím. Snažím se mít docela nadčasový šatník, aby mi v něm jednotlivé kousky vydržely co nejdéle.

Procházka Znojmem a radniční věž. Těším se, až ji konečně otevřou a půjdu se podívat na ten výhled do okolí.

Krásné dveře, těch je tu ve Znojmě spousta. A každé jsou jiné.

Dobroty z Půl na půl, kam jsem si po cestě do Zásilkovny zašla pro kafe. Několik dnů mám děti na starost jen já, muž odjel lyžovat, jenže jsem si to kafe ráno ani nestihla uvařit, jak bylo divoké.

A tady už je zarámovaný obraz. Rám je na můj vkus až trochu moc do oranžova, měla jsem představu dubového dřeva, ale nic neutrálnějšího pán v místním rámařství neměl. 

Oblíbené tvářenky. Vlevo Isadora (odstín 04), tu ráda používám v létě, kdy jsem opálená. Uprostřed světleji růžová Sephora (odstín 01), která mi i po ránu, kdy jsem bledá a s kruhy pod očima, dodá na tváře přirozený nádech barvy. A vpravo Maybelline (odstín 40), který je jemně broskvový, ale má jemné třpytky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tak ho používám s rozvahou a hlavně ve dnech, kdy je zataženo. Celkově k kosmetice nejsem příznivcem třpytek, dostanou se úplně všude, tíhnu spíš k matným odstínům. 

A tady moje běžné líčení v jemných, teplých odstínech. Tentokrát na sobě mám tvářenku Sephora.

Další vintage rakouský kroj v mé velikosti a v perfektním stavu, který jsem objevila v sekáči. Vyměním mu knoflíky za něco více každodenního a méně blyštivého a uvidíme, jak se v té zelené barvě zabydlím. 

Balíčky pro průvodkyně do lesní školky, je v nich kus islandského dortu z lineckého těsta, Vínareterta.

Odpoledne jsem předala poslední sady pohledů a setkala se s jednou svou čtenářkou nad kapučínem v kavárně na Knopp.

Na sobě jsem měla vintage vlněný svetr ze skříně mého muže (on ho stejně moc nenosí). Koupila jsem mu ho k Vánocům v roce 2012, když jsem pracovala ve Stockholmu jako au-pair. Pamatuju, jak jsem ho dlouze a pečlivě  vybírala v Beyond Retro. 

A teď už je čas vyzvednout děti ze školky. Myslím, že si pustíme nějaký vánoční film.