Pekla jsem na Street Food Festival. Moc se mi tam líbilo a celý festival byl skvěle zorganizován. Bavilo mě běhat okolo našeho stánku (či spíše stánečku), prodávat dorty a tartaletky a vidět to nadšení v obličejích zákazníků. "Vy jste to děvče u plotny, já vás znám!", slyšela jsem od mnoha kolemjdoucích. Musela jsem se smát.
Mělo pršet a já nesehnala střechu na stánek. A to byl problém. A tak jsem se vydala za pořadateli a začala je srdceryvně prosit, jestli by mě třeba nedali pod střechu, že jsem si tam našla takové hezké místečko... Dostala jsem ho, to víte že ano. Takové věci mi jdou.
V deset ráno, kdy festival začal, se do areálu začali trousit první návštěvníci. A bylo jich pořád víc a více a najednou se stalo, že u mého stánku stála fronta. No dobře, asi tří lidí, ale fronta je fronta!
Našly se ovšem i nějaké mouchy. Tou největší bylo doporučení, abychom si nachystali cca 100 ks porcí. Měla jsem jich více jak 150 a okolo druhé hodiny jsem pomalu zavírala. A nebyla jsem sama. U stánků se táhly dlouhé fronty, často už okolo oběda něco nebylo. Co chudáci ti, kteří přišli večer? Nemyslím, že jim ještě něco zůstalo...
Další problém, který jsem měla, byl výdělek. Nevydělala jsem skoro nic, protože náklady na všechny serepetičky, které jsem potřebovala, byly obrovské. Tyhle peníze se ke mně vrátily, jenomže navíc toho už moc nebylo.
Jen pro představu - natisknou karty, nakoupit (nejdražší máslo jsem brát nemusela, ale jak by to pak vypadalo, že?), mašle a celofán, ubrousky a dřevěné vidličky, tácy pod dorty... V matematice moc dobrá nejsem, co si budeme povídat, ale i tak jsem čekala, že dopadnu lépe.
Protože jsem nakupovala v relativně malém množství a také jsem toho s sebou neměla žádná kvanta (a to jsem u trouby strávila dva dny), bylo toho málo na to, aby stačilo pro všechny.
Ovšem z chyb se člověk učí a poučení pro příště je jasné. Nakupovat u velkododavatelů a ve větším množství, neb ti mají nižší ceny a při velké objednávce se často neplatí poštovné. Upéct toho více, protože oněch 150 kousků bylo málo, navíc čím více dortů budu mít, tím více také vydělám, right?
Kladdkaka mi doslova mizela pod rukama, následována tarlaletkami s ovocem a skořicovými šneky kanelbullar. Měla jsem nejlepší máslové sušenky na celém festivalu, jak mi sdělil jakýsi nadšený pán. Jen prý by chtěly odležet. No nic, nikdo není dokonalý. A víte co? Všechno jsem prodala, odjela z festivalu, a začala bouřka.
Děvče u plotny nebylo samo, mělo svého muže u plotny, který ho sem tam zaskakoval. A že mu to převelice slušelo, všimli jste si?
Přišla ovšem nějaká paní a zděšeně se ptala: "Vy jste jako to děvče u plotny? Víte, já jsem myslela, že je to slečna..."
Co se jídla týče, jsem poněkud na rozpacích. Nic mě neoslovilo do takové míry, že bych nadšením oněměla. Možná jsem jen stála ve špatných frontách. Výjimkou byl quiche s karamelizovanými hruškami, ten byl výborný. Další moc dobrou věcí bylo cosi (co nevím, jak se nazývá) plněné riccotou a kozím sýrem. Zajímavý kulinářský zážitek, obojí přineseno ze stánku Republika. Pistáciová makronka od Hanky mi také chutnala, i když byla trošičku prasklá. Ovšem co já můžu říkat, pro mě jsou makronky stále věcí záhadnou.
