Na začátku února jsem celá dojatá zjistila, že s mým mužem čekáme miminko. Od té doby mi roste bříško a oba se na ten nový život už moc těšíme.
Když jsem otěhotněla, zrovna jsem nastoupila do nové práce, což byl pro mé tělo docela šok. Jednak jsem nikdy nebyla zaměstnaná na plný úvazek (nepočítám svou cukrářskou provozovnu - tam jsem byla vlastním pánem) a v kombinaci s únavou a vyčerpáním prvního trimestru jsem to nezvládala a rozhodla se po dvou měsících skončit.
Od té doby jsem na volné noze, živím se copywritingem pro jeden menší eshop, tvořím recepty na zakázku a mám čas na svou kuchařku (která za pár dní odchází do tisku).
Když píšu tenhle článek, jsem v osmém měsíci, užívám si velkého bříška a všech kladů i záporů, které těhotenství přináší. Snažím se vychutnávat si každou chvilku. Všechny malé a velké kopanečky zevnitř, hodně spánku, spoustu dobrého jídla a posledních pár týdnů naší malé rodiny ve složení já, můj muž a náš pes Čoty.
Mám velké štěstí, že moje těhotenství je bezproblémové. Nezvracím, nemám téměř žádné podivné chutě a cítím se dobře.
V 1. trimestru jsem byla extrémně unavená a neustále se mi chtělo spát. V tomhle období jsem občas měla (ne)chutě, které se rychle měnily a některé potraviny mi vyloženě smrděly, nejvíc maso. Několik týdnů jsem denně jedla syrovou mrkev, každé ráno jsem pila zelené smoothie a přes den spořádala neuvěřitelné množství zeleniny. Protože mi nedělalo dobře výrazné jídlo, snídala jsem ohromné porce ovesné kaše. Byla jsem vlastně pořád hladová. Opravdu špatně mi bylo jen jeden necelý týden.
Ve 2. trimestru bylo všechno mnohem lepší. Bříško se mi pomalu začalo rýsovat pod šaty, ale moje okolí (ti, kteří to nevěděli) si mého těhotenství všimli až někdy v 5. nebo 6. měsíci, což mě samotnou překvapilo. Začaly mě trápit občasné křeče v nohách a po několika letech mi zase začala chutnat káva. Taky jsem téměř každý den musela mít zmrzlinu.
Ve 3. trimestru pojídám kila meruněk a jahod (můj muž mi pro ně ochotně chodí na Zelný trh), rajčat a okurek. Snažím se hodně hýbat, ale s tím, jak se blíží vydání mojí FIKY, sladké švédské kuchařky, na to nemám tolik času, kolik bych ráda. V břiše cítím téměř neustálé kopání - někdo má tam dole pěknou párty.
Celé moje těhotenství se točí okolo jídla. Mám s sebou svačinu? U snídaně přemýšlím o obědu, u oběda o večeři. Starosti těhotné ženy...
Zero Waste
O zero waste se snažím neustále, ale přiznám se, že mi to v těhotenství jde o něco hůř. Nemám tolik síly tahat se s těžkým batohem a taškami ovoce a zeleniny ze Zelňáku a bezobalového obchodu až domů. Na Zelňák chodím většinou tak dvakrát týdně a vždycky udělám kolečko po obchodech, ve kterých seženu většinu potravin bez obalu.
Když jdu do města, vždycky si s sebou pro jistotu přibalím pár látkových pytlíčků a snažím se odpadu předcházet. Beru si vlastní hrníček na kafe, dřevěné příbory, plechový box na jídlo a skleněnou láhev na vodu.
Doma peču vlastní chleba, vařím od základů, kupujeme naprosté minimum prefabrikovaných potravin, téměř nejíme maso (já na něj nemám chuť, ale můj muž to někdy těžce nese). Protože každý ušetřený obal podle mě má smysl.
Přesto nákupy čas od času vyřeší dovážková služba až domů i za cenu plastových obalů. Snažím se nedělat si tím zbytečné vrásky a šetřím obaly tam, kde můžu.
Zdraví
Já i moje miminko jsme podle všech vyšetření úplně zdraví. Nepotkaly mě ranní nevolnosti ani žádné velké komplikace. Jen pořád jím a přibírám na váze.
V 1. trimestru jsem poctivě pojídala kyselinu listovou, od té doby to celkem flákám. Místo toho jím spoustu zeleniny a čerstvého ovoce, což je podle mě to nejlepší, co svému tělu teď v létě můžu dát.
Od 5. měsíce mě občas trápí křeče v nohách, na které funguje hořčík. Nepravidelně chodím na těhotenskou jógu a docela dost chodím pěšky po městě.
Minimalismus v naší domácnosti
Máme malý byt (2 + kk), kde není příliš úložného prostoru ani místa na další kusy nábytku. To nás s manželem vedlo k protřídění věcí, které vlastníme, aby zbylo trochu místa pro to malé děťátko, které se za námi chystá.
Koupi dětské šatní skříně jsem prozatím zavrhla. Pořizujeme postýlku, ručně pletený fairtrade košík na přebalování (a zároveň takové odkládací místečko pro miminko) a bavlněný peshtemal od wildmoon, ergonomické nosítko KiBi z druhé ruky, kočárek (ten je nový, což jsem nechtěla, ale aspoň mám jistotu, že vydrží pro víc dětí) a sušičku na pleny.
Mám velké štěstí, že nám rodina půjčila miminkovské vybavení (oblečení, látkové pleny, autosedačku, šátek na miminko...).
Rodinu zároveň upozorňujeme na to, že pro miminko nechceme nepotřebné věci. Žádné blikající plastové hračky, barevné oblečení z řetězců ani jiné zbytečnosti. Miminko tenhle materialismus neocení a já taky ne.
Je tu samozřejmě pár věcí, na které se moc těším. Moje maminka nám věnovala šedou merino dečku do kočárku, tchýně šije dětské povlečení a zavinovačku a už jsem miminku koupila první hračku - lněného medvídka s hrkávkou (kterého chtěl náš Čoty okamžitě rozcupovat).
Bavlněný turecký peshtemal od wildmoon je osuška, deka a klidně i šál v jednom. Je nádherný a nemůžu se dočkat, až do něj miminko zabalím!
O oblečení
Můj těhotenský šatník se příliš neliší od toho, co nosím normálně.
Protože je léto, nejčastěji nosím šaty. V šatníku jsem měla pár volnějších modelů ještě před otěhotněním a tyhle kousky jsou mi pořád dobře.
Přijde mi zbytečné investovat do speciálního těhotenského oblečení, pokud můžu využít to své, které běžně nosím. Ale vím, že kdybych byla ve 3. trimestru přes zimu, mluvila bych jinak.
Během prvního měsíce jsem okamžitě přibrala snad tři kila a většina kalhot mi najednou byla malá. Tehdy jsem si koupila pohodlné bambusové legíny z Reparády, těhotenské punčocháče a těhotenské legíny.
Pořídila jsem si dvoje šaty - jedny kostičkované z Lidlu a druhé od mé oblíbené Marie Mukařovské (šila i mé svatební), které jsou mou největší investicí do těhotenského oblečení. Jsou vymyšlené tak, že mi skvěle padnou i po porodu. To byla vlastně i moje podmínka, se kterou jsem za Maruškou šla - šaty volnějšího střihu, které mi budou s bříškem i bez.
Posledním kouskem jsou těhotenské rifle Topshop koupené z druhé ruky přes Vinted.
Střídám jen pár modelů a nijak mi to nevadí. Mám patery šaty (některé hezké, jiné spíš do přírody), jednu plisovanou meruňkovou sukni, jedny kalhoty, ke kterým obleču většinu svých košil a triček, a jedny sandály, co skoro nesundám.
Mnohem míň řeším, co na sebe, protože těch možností prostě nemám tolik. Zato ale každý kousek oblečení opravdu opečovávám.
Když jsem přemýšlela (a že mě to občas opravdu svádělo) nad koupí dalších těhotenských šatů, položila jsem si několik otázek.
Dostal za výrobu toho kousku někdo poctivě zaplaceno? Je to kvalitní materiál? (Většinou byla odpověď ne.) Opravdu tenhle kousek potřebuju? Nemůžu ho duplikovat něčím netěhotenským, co už v šatníku mám? Můžu to nosit i po těhotenství? Nemůžu si něco půjčit od kamarádek, které zrovna nejsou těhotné? Tak jsem se ubránila všem těhotenským nástrahám.
A jak to bude dál? Po příchodu našeho malého broučka?
Jak už jsem psala, naše rodiny začínají chápat, že si do svého života nechceme pouštět zbytečnosti.
Život pro mě není jen o věcech. Je o lidech, času tráveném společně s milovanými osobami, o zážitcích. Nechci si do svého života pouštět věci, které ho nijak nevylepšují. Ať už je to skříň naditá oblečením, tuna hraček, zbrusu nová bodýčka pro miminko (ze kterých vyroste rychlostí blesku) nebo suvenýry (lapače prachu) z každé dovolené. Mám ráda čistý prostor kolem sebe a nenechám si ho vzít.
Teď jsem jen zvědavá, jak mi všechna moje předsevzetí půjdou v reálném životě s tím malým tvořečkem. Držte mi palce!
Tento článek sponzoroval wildmoon, poctivé produkty pro divoké děti a rozcuchané matky. Mockrát děkuji za podporu mého blogu!
