V poslední době hodně přemýšlím nad tím, kolik zbytečného obalového materiálu nakupuji spolu s potravinami, odkud pochází mé oblečení a z jakého materiálu je vyrobené. Pomalými krůčky do naší domácnosti zavádím zero waste praktiky a to především díky Newyorčance Lauren Singer a jejímu blogu Trash is for Tossers.
Naše domácnost produkuje odpad a tímto článkem ze sebe nechci dělat odborníka na život bez odpadu. Chci vám spíš ukázat, že i malé krůčky jsou dobré k tomu, aby i naše děti a jednou jejich děti viděly zeměkouli takovou, jaká je dnes. Se vší její krásou a ne jako jednu velkou skládku.
Snažím se chovat ohleduplně.
Zero waste
Zero waste pro mě znamená omezit odpad, který produkuji, na minimum. Vlastně se spíš než o zero waste pokouším o less waste, protože se obalům prozatím nedokážu úplně vyhnout.
Existuje spousta obchodů, ve kterých můžete nakoupit věci bez obalu nebo do vlastních látkových sáčků či krabiček. Bezobalová mapa vám zpočátku může hodně pomoct.
Nákup bez obalu není vždycky jednoduchý. V některých obchodech vám odmítnout prodat potraviny do vlastní krabičky, musíte už předem myslet na to, kolik věci potřebujete koupit a mít připravený dostatečný počet nádob.
V menších městech často není možnost koupit věci bez obalu, ale zase můžete sehnat jiné potraviny přímo od místních pěstitelů. Jde o to začít po malých krůčcích.
Za svůj první zero waste návyk považuji to, že jsem přestala kupovat ovoce a zeleninu do plastových sáčků a místo toho si nosím své vlastní bavlněné pytlíčky. Pokud je zapomenu, skládám jídlo do košíku jen tak a doma ho o to lépe umyju.
Právě zelenina, ovoce a suché plody (luštěniny, ořechy, semínka) nejsnadněji koupíte nebalené, třeba ve zdravých výživách. Jiné produkty jsou u nás doma problematické. Je to hlavně maso, máslo, vajíčka a mléčné produkty.
To všechno je baleno v plastových nebo hliníkových obalech, navíc často raději koupím balení v supermarketu (kde neexistuje bezobalová alternativa), protože jednoduše nemám čas chodit půlku dne po různých obchodech a hledat ten dokonalý nebalený produkt. Tvrdá realita.
Pravidelně se snažím uklízet naše poličky s jídlem, abych měla přehled o tom, jaké potraviny máme a zbytečně nekupovala totéž do zásoby. Čas od času mě popadne tendence “vyjídat” naše zásoby a vytěžit maximum ze surovin, které doma mám.
Tady je několik pravidel, kterými se snažím při svém zero waste životě řídit.
Ovoce, zeleninu, ořechy, luštěniny apod. nakupuji do vlastních obalů. Drogerii (šampon, tělový olej, mýdlo, ale i jar a různé čisticí přípravky) kupuji do uzavíratelných sklenic, které si s sebou přinesu. Našla jsem i řeznictví, kde mi maso prodají do mé krabičky. Ze začátku to vyžaduje trochu detektivní práce, která však stojí za to.
Nehromadím věci, které nepotřebuji. Myslím tím například knihy (ty si půjčím v knihovně), oblečení (pokud nepotřebuji nahradit už dosluhující a důležitý prvek v šatníku), kosmetiku, kterou si snadno vyrobím doma.
Vytřídila jsem věci v našem bytě, něco jsem prodala, něco věnovala charitativním obchodům. Věci, které se mi nelíbí, ale zároveň jsou stále funkční, jsem poslala dál. Třeba porcelán, skleničky, hrníčky, přebytečné knihy, oblečení a nevhodné dárky.
Když chci něco koupit a mám vícero alternativ, vyberu tu nejekologičtější. V materiálech upřednostňuji papír před sklem a sklo před plastem.
Kvalitní věci déle vydrží. Můžou být dražší, ale jejich životnost cenu vyváží.
Nenakupuji oblečení v řetězcích, pokud existuje lepší alternativa. Chodím tam prakticky jen pro spodní prádlo, ale i to jde koupit od českých značek. Podpora lokální produkce jde ruku v ruce s zero waste.
Učím se šít na stroji na kurzech Brno šije. Často nemůžu sehnat kus šatů podle své představy a ušít si je je dobrá varianta. Oblečení pro mě pak má mnohem větší hodnotu a také je kvalitněji zpracované (i když švy moje nejsou zrovna nejrovnější).
Náš byt udržuju čistý, uklizený, s minimem “lapačů prachu” (do této kategorie spadají všechny věci, které nemají praktické využití a slouží jen na ozdobu). Na úklid kuchyně používám octový čistič, který si pravidelně vyrábím.
Když jdu ven a mám třeba chuť na kafe, dám si ho buď přímo v kavárně a nebo na něj zaženu chuť. Jednorázové kelímky se totiž nedají zrecyklovat.
Naučila jsem se péct vlastní kváskový chleba, peču si vlastní granolu, hodně s mým mužem vaříme a hodně vaříme ze zeleniny. Bioodpad pravidelně vyvážím na sběrný dvůr (protože na něj nemáme popelnici).
Umět vařit je podle mě důležitá součást zero waste. Jen tak vím, co přesně svému tělu dávám.
Slow fashion
Pomalá móda znamená nenakupovat hory nekvalitního oblečení z módních řetězců, ale pátrat po kvalitních kouscích s dobrým původem. To znamená, že materiál vznikl bez použití zbytečné chemie a za ušití oděvu dostal někdo poctivě zaplaceno. Hezký článek si o tom můžete přečíst na blogu NILA.
Většina mého šatníku pochází ze sekáče. Vyjma spodního prádla, sportovního oblečení a bot. Když se do své skříně podívám, jsou to právě sekáčové úlovky, které mi vydrží nejdelší dobu.
Mám dvě bavlněné puntíkované košile, kvůli kterým se vždycky těším na podzim. Už je to víc jak pět, co jsem je koupila. Nebo kožená kabelka po mamince, ještě z dob komunismu, a pořád v krásné kvalitě… Pokud totiž koupím oblečení, které už přede mnou někdo nosil a je stále v dobrém stavu, většinou je to záruka toho, že se mnou ještě chvíli vydrží.
O tom, jak vyzrát na secondhandy si můžete přečíst můj článek na blogu Rozmarné děvče.
Část oblečení jsem si nechala ušít na míru nebo koupila v obchodech s lokální módu. Ta kvalita se s rychle šitou módou nedá srovnat.
Svůj šatník koncipuju tak, aby se všechny kousky daly snadno sladit. Převažují u mě tmavé barvy. Modrá, šedá, černá. V těch se cítím nejlépe. Šatník pravidelně třídím a zbavuji se kousků, které už mi nesedí, nevyjadřují můj styl, nelíbí se mi nebo jsou z nepříjemného materiálu.
O oblečení se dobře starám. Když se něco roztrhne, co nejdřív díru zašiju.
Moje oblečení se vejde do jedné třídveřové skříně (to znamená, že ho nemám moc a mám o něm dobrý přehled). Konceptu, kdy všechno dohromady ladí a funguje jako celek, se říká minimal wardrobe.
Mramorová dóza, skleněná dóza, kvalitní zlaté příbory a nůžky vyrobené ze starých aut a vagonů. Všechny tyhle krásné věci koupíte v NILA store.
Přírodní kosmetika
Kůže vstřebává všechno, co na ni naneseme a já nechci, abych se ta moje topila v chemikáliích. Čisté ingredience přírodního původu mi zajistí tu nejlepší a nejpřirozenější péči.
Kosmetické přípravky v mé koupelně jsou už téměř výhradně přírodního původu a čím jednodušší složení, tím lepší.
Možná víte, že píšu blog Rozmarné děvče, na kterém se věnuji článkům o přírodní kosmetice a sem tam si dokonce vyrábím vlastní. Třeba šlehané tělové krémy, pleťové vody a masky.
Přemýšlím, kolik věcí ke svému životu opravdu potřebuji. Kolik věcí mě učiní spokojenou a šťastnou.
Myslím, že je jich vlastně celkem málo. A čím míň věcí mám, tím víc se můžu soustředit na věci, které mám ráda. Na svého muže a našeho raubířského psa, na procházky přírodou a kulinářské zážitky, na focení a psaní o jídle.
Jsou to moje pomalé krůčky k udržitelnému životnímu stylu.
Tento příspěvek vznikl ve spolupráci s NILA, které moc děkuji za sponzorování.