Pekla jsem něco jako chleba. Podruhé v životě a poprvé úspěšně. První pokus (italská foccatia) se srazil, ale o tom raději pomlčet. A tak jsem z toho chleba měla docela strach. Ale. Přece se to musím naučit. Vzala jsem balení mouky a pustila se do receptu ze zadní strany. A víte co? Povedlo se mně to. Není to žádná dokonalost, trochu jsem ty raženky připálila, ale i tak jsou moc dobré. Chutnají tak...švédsky. To je sladce, oni ten cukr cpou do všeho a do chleba taktéž. V receptu je speciální "sirup" z cukru, který v českých podmínkách doporučuji nahradit (po poradě s mými českými kamarádkami téže se nacházejícími ve Švédsku) tekutým medem. Poněkud nezvyklá chuť, ale když si k nim dáte máslo a slanou šunku, jsou výborné.
(Ty menší "výtvory" jsou dílem holčiček, ale přesně takovou barvu by měly mít.)
