Dorůžova vyspaní jsme se ráno z hotelu vydali na nádraží, kde jsme si nechali tašky, a pak do víru Kodaně. Naše první zastávka byla Juno Bakery, která už včera byla zavřená.
Jsme tu. Nejen my, ale i dalších aninevímkolik lidí, kteří měli úplně stejný nápad jako my. Co jsem zjistila až z vašich reakcí na Instagramu, tahle fronta je tu úplně běžná.
Můj muž řekl, že jemu teda nějaké pečivo (nějaké pečivo!?!) za to nestojí a opět odešel skejtovat. Mně to za to stálo velmi mnoho, a tak jsem si ochotně stoupla na konec fronty. K mé úlevě postupovala rychle a za nějakých 20 minut jsem byla na řadě.
Fronta se vinula podél prosklené stěny, za kterou jsem nakukovala pod ruce pekařům.
Co vybrat jako první? Byla jsem tou volbou úplně paralyzovaná a už slyším slečnu, jak se ptá na mou objednávku.
Vzala jsem dva kardamomové šneky, bochánek s jahodami, houstičku s máslem a sýrem a kafe, ke kterému byla ještě máslová vanilková sušenka vaniljekranse (recept na ně mám ve Sladké švédské kuchařce).
Juno Bakery funguje bez obsluhy. Na zahrádce jsou stolečky, ale musíte doufat, že nějaký zrovna bude volný, rezervace neberou. Na mě se usmálo štěstí a našla jsem v koutě zastrčenou lavičku. Mezitím se fronta asi 2x prodloužila...
První chod mé snídaně byl bochánek se šťavnatými jahodami a lehounkým krémem (řekla bych šlehačkovým).
A pak jejich vyhlášený kardamomový šnek. Můžu vám říct, za celou dovolenou ho nic sladkého nepřekonalo, byl dokonale kardamomový, máslový a nadýchaný.
S plným břichem jsem pokračovala směrem k pekárně Andersen & Maillard, která leží kousek od nábřeží. Potkala jsem další z míst ke koupání.
Jenže střídavě pršelo, foukalo a zase na chvíli vykouklo sluníčko, a tak jsem se do vody neodvažovala.
Zmoklé, ale spokojené děvče u plotny.
Tahle podivuhodná stavba stojí vedle pekárny.
A už jsem tu! Všechno vypadalo lákavě a zvolila jsem tebirke, dánské pečivo s marcipánovou náplní sypané mákem. A filtrovanou kávu, která by byla skvělá, kdybych si do ní nedala mléko. Měla až citrusové tóny a mléko zbytečně utlumilo její chuť.
Tebirke mě až tak nenadchlo, na můj vkus bylo moc sladké. Jinak kavárna má skvělý interiér, v tlumených teplých barvách. A zase na mě zbylo hezké místečko v koutě. Naštěstí uvnitř, protože venku se znova rozpršelo.
Šla jsem i kolem Atelier September, dalšího místa, kde jsem se chtěla zastavit, ale byla jsem tak přejezená, že to nechám na jindy.
Další pekárna, na kterou jsem narazila po cestě. Ti šneci vypadají moc dobře, co myslíte?
Řekla bych, že tohle je docela hlavní silnice, ale bylo tu pusto. A zdálo se mi, že část pro kola byla o chlup širší než ta pro auta.
Kol tu byly stovky! U každého domu stálazaparkovaná, jen nasednout a jet. Tahle městská kola se u nás skoro nevidí, ale to ani dobrý systém cyklostezek.
Cihlové domy všude. I když byl každý dům jiný, dodržovaly podobné prvky architektury a jako celek působily jednotně.
A teď už barevný showroom HAY Design. Leží na hlavní nákupní třídě.
Gauč v nádherné švestkové barvě.
Do oka mi padly kalíšky na zmrzlinu. A jak mě o týden později překvapil jeden znojemský sekáč, kde jsem našla skoro totožný kousek! Už ho mám doma.
Porcelán. Myslím, že je ručně vyráběný. Úplně vidím, jak by to na něm slušelo nějakým napečeným dobrotám nebo letnímu salátu.
Trochu to tu působilo jako u někoho doma :)
V jiném obchůdku jsem narazila na pletací doplňky od mé oblíbené Petite Knit.
Jako pozdní oběd jsem vytáhla housku z Juno Bakery s posadila se s ní na náměstí.
Obchůdek s vlnou, ten nemůžu minout!
A na poslední chvíli jsem utíkala do Hart Bageri, tentokrát do pobočky kousek od nádraží. Zase byli skoro vyprodaní, ale měli poslední kváskový sendvič s uzeným lososem a rajčaty.
Vzala jsem si ho s sebou (byl skvělý, Hart Bageri je vyhoášená kváskovým pečivem) a pak už vzhůru na vlak, který nás přes Öresundský most odvezl do Malmö. A o tom zase příště.