Z Dánska jsme přijeli do Malmö, třetího největšího švédského města, ve kterém jsem nikdy pořádně nebyla.
Bylo odpoledne a jediné, na co jsme měli sílu, bylo dojet do našeho pronajatého bytečku (kde mi majitelka pochválila švédštinu, juch!) a na chvíli vydechnout.
Celý byt byl vytapetovaný, to se mi moc líbilo.
Šli jsme na krátkou procházku po okolí a objevili jsme ulice plné starodávných domečků. Nakoupili jsme nějaké základní potraviny v místních potravinách, hlavně polarbröd a sýr.
A pak už zpátky, najíst se a podívat se na film na Netflixu :)
Poslední červencový den jsem se toulala po Malmö. To je můj oblíbený způsob poznávání měst. Prostě jen chodit, často bezcílně, kam až mě nohy zanesou. Vystoupila jsem na nádraží, manžel se odebral hledat místní skatepark (největší v severní Evropě) a já jsem zamířila k hlavní třídě.
Objevila jsem showroom Norrgavel, odkud se mi nechtělo odcházet, nábytek byl úplně podle mého gusta. Měli krásné gauče, textil i porcelán.
nad tímhle hrníčkem jsem chvíli přemýšlela, ale byl tak křehký, že jsem se bála, aby se v letadle nerozbil.
Šla jsem kolem reklamy na zmrzlinu s příchutí slané lékořice? Mám tu nějakého fanouška?
Talíř s mumínky, ach! A víte, že je to už 80 let, co vyšla první knížka s mumínky?
Protože mi vyhládlo, zašla jsem do řemeslnné pekárny Leve.
Měli spoustu dortíčků!
Já jsem si dala vybrala kváskovou housku, šneka s kardamomem a kafe.
Odpoledne jsme se s manželem potkali u venkovní sauny Ribergorgs kallbadhus, která se ihned zařadila na první příčky zážitků z téhle dovolené.
Je kousek od města, co by kamenem dohodil.
Sauna byla rozdělená na ženskou a mužskou část, přičemž některé sauny byly společné, ale ty samotné ženské byly o dost příjemnější a panovala v nich neskutečně uvolněná atmosféra. A po sauně jsem se zchladila v moři.
Spokojení a vysaunovaní jsme šli zpátky do města, do Malmö Saluhall, kde jsme se měli potkat s kamarádem Jakubem. Jakub měl zpoždění, tak jsme se mezitím nahřívali na sluníčku každý se svým oblíbeným nápojem.
Saluhall je vlastně tržnice se spoustou podniků - restaurací a barů. Trochu jako pražské Manifesto, jen společně ukryté v jedné budově.
Když Jakub dorazil, šli jsme na jídlo. Vybrala jsem si räksmörgås, krevetový toust. Byl moc dobrý, jen mě zarazila ta hromada majonézy.
A protože se ještě nikomu nechtělo domů, zamířili jsme se podívat do onoho obřího skateparku.
A kam dál? Jakub objevil bar Aster kousek od naší lokality. Bylo to místo mezi starými (asi) fabrikami, s dřevěnými stoly a světýlky (se světýlky je všechno o kus krásnější). A protože teplota klesla na nějakých 15 stupňů, světýlka alespoň navozovala pocit tepla.
Já jsem si dala šampaňské, můj muž pivo a Jakub nealko. Všechno bylo moc dobré a obsluha příjemná. Nakonec nás Jakub odvezl na byt a my jsme úplně utahaní padli do postele.
První srpnový den jsme si udělali výlet do Lundu, z Malmö je to kousek vlakem.
Naše oči zavadily o pekárnu a museli jsme ochutnat.
🍓
Historie Lundu sahá už do roku 990. Je plné historických budov a sídlí v něm univerzita. Je to relativně malé městečko s poklidnou atmosférou.
Cihlové budovy porostlé popínavými rostlinami všude kolem.
Domkyrka neboli místní katedrála.
Lund je studentské město a je vyhlášené svými loppis, obchody s věcmi z druhé ruky. A já jsem jich ten den několik navštívila. Tento byl nejdivnější - sklep s nízkým stropem úplně přeplněný věcmi.
Talíř ke dni otců z roku 1975, ilustrace se každý rok mění. Já jsem si nakonec koupila podobný, ke dni matek z roku 1971, někdy vám ho ukážu.
Kameninová mísa málem odešla se mnou, ale opět jsem nevěděla, jestli by zvládla cestu letadlem, tak jsem ji nechala jinému šťastlivci.
Ve Švédsku začíná sezona raků a můžete si koupit i jednorázové nádobí, girlandy a papírové čepičky s motivem raků.
Obchůdek s lokálními produkty.
Uličky v Lundu jsou lemované barevnými domky.
Pnou se po nich popínavé růže.
Tahle odrůda mi obzvlášť padla do oka, přesně moje barevná paleta.
Další sekáč a pečlivě ušitá stará košile, připomněla mi seriál Gilded Age.
Už bylo kolem oběda, nad námi se stahovala hrozivě vypadající mračna a na poslední chvíli jsme poobědvali falafel, kterým je místní okolí vyhlášené. I když stánek nevypadal kdovíjak lákavě, falafel byl moc dobrý. Pak už jsme sedli jsme na zpáteční vlak do Malmö, zatímco venku zase pršelo.
Můj muž jel na byt, mně se ale zatím zpátky nechtělo. Řekla jsem si, že se podívám ještě do pár sekáčů. Tohle zrcadlo mi padlo do oka, ale (hádáte správně) nevešlo by se nám do tašky v letadle. Je to obchod Myrorna (v překladu mravenci).
Ani tahle židle by se nevešla.
Trend nakupovat z druhé ruky je ve Švédsku silně zakořeněný. A není to jen oblečení, ale právě i nábytek, knihy, elektronika... Sekáče s oblečením mě ale celkem zklamaly. Chtěla jsem se podívat po nějakém trenčkotu a vlněném svetru, ale ani v jednom obchodě jsem neměla štěstí. Všude bylo plno oblečení od fast fashion značek z umělých materiálů :( Ale ten trenčkot jsem nakonec našla ve znojemském sekáči!
Objevila jsem ale jiné poklady - tři talíře a hrníček. A můžu vám říct, že tyhle čtyři kousky cestu letadlem zvládly.
Zastávka na (velmi potřebné) kafe.
Salmiakové bonbony (prý ještě horší než slaná lékořice) jsem v obchůdku nechala, ale chtěla jsem vám je alespoň ukázat. Lékořice je tu všude plno, má i své vlastní obchody.
V obchodě se sýry jsem vybrala krekry, byly s kdoulemi a rozhodně je koupím znova, kdyby se prodávaly i u nás. Už se připozdívalo, ještě jsem začla do obchodu pro pečivo a zeleninu, a pak už jsem jela na byt. Poslední část cesty si dáme zase příště, mějte se zatím hezky!