Říkala jsem si, že vám sepíšu své oblíbené vybavení kuchyně, na které nedám dopustit. Jako ve všech oblastech našeho bytu je i moje kuchyň docela minimalistická (s přihlédnutím k tomu, že jsme čtyřčlenná rodina a denně vařím a obden peču, ať už chleba nebo nějakou dobrotu). Pojďme se na to podívat!
Začnu s nerezovým nádobím. Tuhle pánev Lucca od české značky Fabini jsem před několika lety dostala za spolupráci a je to moje nejoblíbenější pánev. Chvíli trvalo, než jsem se na nerezu naučila vařit. Jde o to, že potřebuje delší dobu, aby se rozehřál, ale pak mu zase stačí nižší teplota plotýnky, protože výborně vede teplo.
Jako malé mi maminka říkala, že na nerezu se všechno přichytí, jenže to není pravda. Jak to dělám já? Mám plynový sporák, plotýnku zapnu na na nízkou teplotu a nechám pánev cca 5 minut nahřívat. Pak na ní rozpustím lžičku ghí, krouživým pohybem ghí rozprostřu po celém povrchu, počkám dalších pár minut a jdu smažit. Ať už palačinky nebo třeba cibulku jako základ omáčky. Díky pomalému nahřátí se povrch pánve stane nepřilnavým.
Na druhou stranu můj muž se téhle pánvi vyhýbá. On, na rozdíl ode mě, vaří jídla, která jsou rychle hotová, a na dlouhé předehřívání nerezu nemá trpělivost, raději sáhne po některé nepřilnavé.
Ani já si ale na nerezu netroufnu na všechno. Na míchaná vajíčka nebo omeletu si beru jinou pánev, i když vím, že tahle by to zvládla taky. Tady musím ještě trochu trénovat.
Dělám na ní i základ paštiky. Dozlatova opeču cibulku, přidám krůtí játra, bobkový list, sůl, pepř a opeču. Pak přileju skleničku červeného vína, nechám odpařit a vypnu plotýnku. Až směs vychladne, rozmixuji játra se smetanou a máslem v mixéru na smoothie, přeliju do krabičky a nechám ztuhnout v lednici.
Dlouho jsem pokukovala po nerezové tegame pávni, až ji konečně mám. Tegame je v podstatě pánev s vyššími stěnami, ale zároveň to ještě není hrnec.
Děti a manžel milují špagety a do téhle tegame pánve je nasypu celé, bez potřeby je ohýbat nebo zlomit vejpůl. A s dětmi se někdy počítá každá ušetřená minuta. Zvlášť, když jsou hladové.
Tady jsem v ní uvařila perlový kuskus ve vývaru, vlastně úplně stejně, jako bych vařila krémové italské rizoto. Stejně jako pánev Lucca jsem na tegame nechala pořádně nahřát, rozpustila v ní ghí a minutku dvě opékala kuskus (nebo tarhoňu). Postupně jsem přilévala vývar, vždycky jsem ho nechala vsáknout do kuskusu, dokud nebyl měkký. Na konci vaření jsem přidala kuřecí maso obrané z kostí, ze kterých jsem vařila vývar, pár hrstí mraženého hrášku a na talíři jsem každou porci posypala čedarem. Je to jednoduché jídlo jen z pár ingrediencí, ale všem doma chutnalo.
Po tegame pánvi sahám, když chci vařit omáčku na těstoviny, kari (třeba podle tohoto receptu) a jídla z jednoho hrnce. Pánev je opravdu velká a díky tomu se v ní příjemně míchá a nic nepadá kolem. Jako výhodu vnímám i to, že jídlo můžu rozmixovat tyčovým mixérem, protože nerez se jen tak nezničí. V pánvi z nepřilnavým povrchem bych si to netroufla.
Přesuňme se k pečení chleba. Od tchyně jsem dostala mísu Mason Cash, ve které pohodlně umíchám těsto na dva bochníky chleba. Je nečekaně lehká a mám ji moc ráda.
Hlavně vám ale chci dát tip na formy na pečení chleba. Dřív jsem používala nějaké obyčejné plechové, které vždycky po čase začaly rezivět. A tak jsem si koupila hliníkové formy s keramickým povrchem, do kterých jsem se zamilovala po prvním použití.
Nemusím je vymazávat, chleba z nich po upečení vyklopím jako nic, nemají spoje, ve kterých by zůstávaly zbytky těsta nebo vznikala rez a po více než dvou letech používání na sobě nemají ani škrábanec. Jsou to formy Eva Solo, koupila jsem si rovnou dvě, abych upekla dva chleby najednou.
Když ale peču sladký chlebíček, formu vymažu nebo vyložím pečicím papírem, sladké věci se v ní trochu přichytávají.
Těsto na housky nebo na sladké kynuté bochánky ráda krájím tímto kráječem, je to obyčejný z IKEA.
Někdy raději upeču chleba ve tvaru bochníku. Aby dobře vyskočil, buď nahřeju v troubě plech nebo ho dávám do rozehřátého litinového hrnce se smaltovaným povrchem, mám ho zase od Fabini. Koupila jsem ho hned loni (nebo už to je dva roky zpátky?), když ho začínali vyrábět.
Zpátky k chlebu. Hrnec jsem nahřívala asi 25 minut na 250 °C, pak jsem do něj vložila pečicí papír, vyklopila nakynutý bochník a s poklicí jsem chleba pekla na stejnou teplotu jako vždycky. Povedl se moc hezky.
Smaltovaný hrnec používám i na vaření bagelů, je dost prostorný, takže se do něj vejdou čtyři kousky.
V hrnci často vařím vývar a také v něm peču maso. Většinou ho peču přes noc na 120 °C a ráno je křehké, šťavnaté a jen se rozpadá.
Mým dalším kuchyňským pomocníkem je KitchenAid Artisan. Koupila jsem ho před 10 lety do své cukrářské provozovny, kde jsem dva roky pekla svatební dorty a koláče pro kavárny. Používám ho průměrně 2x týdně a pořád funguje, po všech těch letech. Umíchá těsto na chleba, koláče, dorty, všechny krémy a nikdy se nepřehřeje. Vím, že to větší investice do kuchyně, ale podle mě se vyplatí, pokud hodně pečete.
Po letech jsem si k němu koupila nový nástavec na kynutá těsta, tomu původnímu se začala dolupovat barva, tak jsem koupila nerezový.
Jako další tu mám rýžovat, ten nemám na fotce, ale vlastně jsme koupili nějaký úplně základní model. Rýže je jedna z mých nejoblíbenějších příloh, ale v hrnci jsem ji vždycky buď rozvařila nebo byla trochu tvrdá...od té doby, co mám rýžovat, se mi vždycky povede dokonalá. Ať už vařím jasmínovou nebo kulatozrnnou.
A nakonec hmoždíř. Na drcení koření, bazalkového pesta nebo třeba sušených čípků na čaj. Můj je z žuly, je pořádně těžký.
Tak to je ode mě dneska všechno, třeba si některý z mých oblíbených produktů zamilujete taky. Dejte mi vědět, na co v kuchyni nedáte dopustit vy :)