Nový týden a nový článek...už se z toho stává docela tradice, co říkáte?
V pondělí ráno mrholilo a bylo nějakých 18 °C. Po vlně veder příjemná změna. Vzala jsem děti do školky (ta naše funguje i přes prázdniny, díky za to) a na sobě jsem měla mikinu a kalhoty z NILA Store, košík (ptáte se na něj, je to tento) a semišové balerínky.
K obědu jsem uvařila jídlo z jednoho hrnce. Nejprve jsem opražila česnek, přidala rajčata a povařila. Vsypala jsem těstoviny (takové ty hotové za 3 minuty), přilila trochu vody a nechala uvařit. Do hotového jídla jsem vmíchala olivy, čerstvou bazalku a na talíři jsme si svou porci každý posypali sýrem.
Nejlíp se mi podobná jídla vaří v tegame pánvi, kterou mám z FABINI, je to popravdě jeden z mých nejpoužívanějších kusů nádobí. Je dostatečně široká, abych v ní uvařila pro naši čtyřčlennou rodinu.
V úterý pršelo, do školky jsme se vypravili v pláštěnkách. Dětem se to moc nelíbilo, ale já jsem byla ráda, že se mi zalije zahrádka.
Doma jsem připravila nepečený koláč s piškoty podle tohoto receptu. Dala jsem víc piškotů a vynechala ztužovač, koláč dobře držel i bez něj. A protože jsem neměla čerstvé jahody, jen mražené, do dortíku jsem z nich uvařila pyré.
V sekáči jsem objevila moc hezkou látku, přemýšlela jsem, zda ji koupit a něco z ní ušít...nakonec jsem ji tam nechala pro někoho jiného, protože já a šicí stroj, my se spolu moc nekamarádíme. Naposled jsem po několika stezích zalomila jehlu a stroj jsem schovala hluboko do skříně.
Ve středu jsem šla na procházku s Čotym a potkali jsme druhého basenjiho, který bydlí ve Znojmě. Škoda, že se náš Čoty nechce moc kamarádit.
Zato kočka, to je něco jiného, tu si i očuchal a chtěl si s ní hrát...tady zase nespolupracovala ona.
Obří růžové hortenzie 🌸🌸🌸
Děti vytáhla lego, takže kostičky nacházím po celém bytě. Jsem ráda, že je to baví, hlavně starší syn se hezky zahraje.
Ve čtvrtek jsem si vybrala mikinu Okrovo a madeirovou sukni z Vinted.
Na procházce historickým centrem Znojma vždycky obdivuju staré dveře, no nejsou nádherné?
Jezuitský kostel.
V pátek ráno bylo zamračené nebe, které jako by odráželo nadcházející událost, poslední rozloučení s Marikou Kučovou, která podlehla rakovině. Takové věci by se dít neměly...
Přijeli se s ní rozloučit i všichni její pražští kamarádi, se kterými jsme později ten den zamířili do Půl na půl.
Odpoledne byl čas sbalit spacáky a jet na starou faru do Koněšína, kde budeme celý víkend s kamarády.
Na zahradě jsme postavili stany, večer jsme udělali táborák, celé hodiny si povídali, zatímco banda dětí běhala kolem nás.
V soboru jsme jeli lodí po Dalešické přehradě.
Jen jednu zastávku. Plán byl takový, že zase pěšky dojdeme na faru.
Bylo počasí na mikinu a kraťasy. Dál na sobě mám běžecké tenisky Altra a kabelku Eggo. Na výlety s sebou většinou beru batoh, ale tentokrát jsem ho zapomněla doma, tak jsem šla s kabelkou.
Po cestě rostlo tolik malin, že jsme je ani nestačili otrhávat.
Louky, lesy, skály, moc hezký výlet to byl. Jen děti už ke konci nemohly, 6 kilometrů pro ně není málo.
Z výletu jsme se vrátili unavení a hladoví. Rozdělali jsme oheň a pustili se do opékání špízu (ještě, že i do takových odlehlých koutů jezdí Rohlík, dost nás to na podobných akcích zachraňuje). Pro děti opékal kamarád burgery, které sklidily velký úspěch. K tomu jsme vybrali piva z různých menších pivovarů, třeba tohle nám moc chutnalo.
V neděli jsme se zase sbalili, uklidili faru a jestli jsme na oběd do Motorestu na Vyhlídce. Vaří tu zvěřinu a jídlo bylo skvělé. Navíc mají i dětské hřiště.
Vedle motorestu je výběh daňků, kteří se na nás přišli podívat.
Měli jsme jít ještě na krátkou procházku, ale dcerka usnula v autě, tak jsme jeli rovnou domů. Tam jsem vybalovala, prala všechno špinavé prádlo, zalila zahrádku a už tu byl večer.