Pepparkakor, švédská varianta našich vánočních perníčků, jsou křupavé sušenky, jejichž název v překladu znamená ,,pepřové sušenky". Ouha, proč zrovna pepřové, když v nich žádný pepř není? V perníčcích je spousta koření - skořice, zázvor, hřebíček, kardamom, ale ani jedno zrnko pepře. Proč se tak tedy jmenují?
Před dávnými dobami, kdysi v 18. století a ještě dříve, se koření používalo jako lék. Zázvor byl dobrý na žaludek, mletý hřebíček dovedl zahřát studené nohy, karmamom smíchaný s medem dovedl zmírnit barvu modřin. Tak se tato koření smíchala do léku, který, jak se říkalo, dovedl vyléčit skoro všechno.
V 15. století vládl Švédsku, Norsku a Dánku král Hans, kterému poprvé servírovali druh koláče s těmito kořeními - a také s pepřem. Tak vzniky pepřové sušenky, říká se.
Jiné vysvětlení k podivnému jménu je, že dříve se všechna exotická a silná koření nazývala souhrnným jménem ,,pepř". Tato koření byla velice drahá, protože pocházela ze vzdálených zemí. Proto byly perníčky luxusní výrobek, který mohli péct jen ti bohatí. Nakonec mohli perníčky péct téměř všichni s tím, jak se koření stávalo dostupnějším, ale jen k výjimečným příležitostem jako Vánoce, a tak se z nich stalo vánoční cukroví.
Text je s malými úpravami poctivě přeložen z knihy Ebbas julstök.
