Když jsem se vzbudila první den v novém roce, les byl jako pocukrovaný, každou větvičku obalily bílé vločky. Přesně na takové počasí jsem čekala, abych nafotila další fotky do nové kuchařky. Protože co si budeme povídat, zima je v severských zemích dlouhá.
Protože bylo pořádně chladno, nechala jsem zbytek rodiny doma, a dala jsem si dlouhou procházku do lesa.
Les byl nezvykle tichý, slyšela jsem jen zurčení potůčku a křupání jinovatky pod nohama.
❄️❄️❄️
Je další den ráno, 2. ledna. Po cestě do školky bylo nebe celé růžové, vůbec jsme se toho nemohli nabažit. Nevím, jestli jsem něco takového ve svém životě kdy viděla.
Doma. Lego, stavebnice a hračky jsou všude vůkol, i když se snažím fotit tak, aby nebyly moc vidět :)
Stromeček stále stojí a stále ho nemám dost. Ještě chvíli si ho tu necháme.
Procházka s dítkem, které zůstalo doma ze školky. Už jsem to určitě někdy psala, ale ty kadeře jí prostě závidím. A taky chci zmínit, že mít na starost jen jedno dítě je o tolik jednodušší než být venku s oběma 🙈.
Zamrzlé listy a námraza, co vypadala jako jehličky.
Doma jsem pekla granolu, je to tento recept, tentokrát s brusinkami a para ořechy. Jedna dávka mi vydrží asi týden.
Svícen na stěně v obýváku zapalujeme skoro každý večer. Některým vánočním návštěvám se svícen líbil, jiní se trochu smáli, ale já jsem z něj pořád nadšená. Co vy?
Dneska den jsem pekla norský koláč fyrstekake, koláč z křehkého máslového těsta s jemnou mandlovou náplní. S prvním pokusem jsem nebyla moc spokojená, koláč byl docela suchý. A tak jsem udělala pár změn, přidala jsem spoustu citronové kůry a výsledek mi moc chutnal. Z těsta jsem udělala mašličku, s tou je všechno hezčí!
Na recept se můžete těšit ve Sladké severské kuchařce, která vyjde letos na jaře.
Fyrstekake patří spíše mezi staromódní norské koláče a často se servíruje o Vánocích. Společnost mu dělá talíř, který jsem si v létě přivezla jako suvenýr ze Švédska.