Poslední dny roku
Poslední dny letošního roku jsou u konce, zbývá posledních pár hodin. Právě teď jsme měli být na cestě za kamarády do Brna, na jejich malou chatu nad přehradou. Místo toho však přišly nemoci, a tak budeme s dětmi doma. Jak nás znám, usneme už někdy v 10 večer 🥱.
Amarylis, který jsem koupila před Vánoci, mi ve váze vydržel celý týden a měl 4 obrovské květy. Je to krásná kytka, hlavně v tomhle jemně růžovém odstínu.
26. prosince jsme jeli k manželovým rodičům, dorazila i jeho sestra s rodinou a dům byl plný dětí. A o cukroví taky nebyla nouze!
Dcera si přála plyšového žraloka a je to jeden z jejích nejoblíbenějších vánočních dárků. I když jsou ty zuby trochu děsivé, ona se s ním mazlí celou noc.
Já jsem na sobě měla starou košili Lindex a sukni ze sekáče. Čoty se asi taky chtěl fotit.
Další den jsme jeli do Plenkovic na procházku s nejlepším synovým kamarádem a jeho rodinou. Rybník byl zamrzlý, bylo slunečné počasí a spousta svačinek v batůžkách nám zajistila několik hodin na čerstvém vzduchu.
Jít ven, do zimy, pořádně navlečení v zimních bundách, to je náš nejmilejší program v zimě s dětmi. Než se sice do všech těch vrstev navlečou, je to trochu utrpení, ale jakmile jsme jednou venku, všichni jsou (většinou) spokojení.
No není to krása?
Jen kdyby dcerka během vánočních prázdnin dvakrát nespadla do rybníka 🙈. Ona je taková malá nezastavitelná divoženka.
O pár dní později jsme tytéž kamarády zase pozvali k nám, ale nejdřív vyvětrat děti na hřišti! Já už jsem si zcela přivlastnila manželův pletený svetr a bylo v něm venku hezky teplo.
U nás doma jsme si objednali pizzu a potom přišlo na řadu šampaňské v našich nejkrásnějších skleničkách. Moje maminka je dostala jako svůj svatební dar, ale nikdy je nepoužila. Počkaly v krabici skoro 30 let, než mi je věnovala.
Odpoledne jsem šla na procházku s Čotym, oba jsme si trochu protáhli nohy.
Dnešní ráno bylo všechno pokryté takovou vrstvou jinovatky, že skoro vypadalo, že je nasněženo. V našem koutě jižní Moravy se sněhu bohužel dočkáme jen zřídka.
Byla mlha a větve stromů pokryla námraza.
Křehká krása. Téměř jako bych procházela krajinou z mrazíka.
A tady jsem já. Zachumlaná do nákrčníku a čepice, protože mi byla pořádná zima. O to lepší jsou pak návraty do teplem vyhřátých domovů, nemyslíte?
Přeju vám všechno dobré do nového roku!
O autorce
Jsem Kristina Lund, Děvče u plotny. Propadla jsem skandinávským zemím, hodně peču, hodně jím a píšu o tom. Vystudovala jsem švédštinu a ve Švédsku jsem i chvíli žila. Prošla jsem cukrářskou rekvalifikací a dva roky jsem měla vlastní provozovnu. Nakonec jsem se ale vrátila k tomu, co mě vždy nejvíc naplňovalo – ke sdílení receptů s vámi, čtenáři a čtenářkami. Ve svých kuchařkách vám předávám svoji lásku k pečení, učím vás péct krok za krokem, aby se vám recepty vždycky povedly.
Dala jsem si za cíl přinést chutě, vůně a poklidnou atmosféru mé milované Skandinávie až k vám domů. Tak vítejte, jsem ráda, že jsme tu společně!
