Po roce se jdu ostříhat. Moje vlasy si tak nějak rostou, moc se netřepí, když nejsou nejhezčí, jednoduše je zapletu do copu nebo schovám do drdůlku a teprve když už vypadají opravdu zle, objednávám se ke kadeřnici. Ale dávám si předsevzetí jít se ostříhat aspoň dvakrát do roka.
Když jsem byla mladší, nikdy jsem si nemyslela, že bych měla bůhvíjak skvělé vlasy. Byly jemné, bez objemu, rychle se mastící... Ale když je dneska vidím, co bych za takové kadeře zase dala?
Tady jsem byla na výšce a vlasy si jsem si zaplétala do různých drdolů a komplikovaných copů.
Jednu dobu jsem měla i ofinu. Byla to zajímavá změna, ale taky je to hodně práce.
A pak přišlo i mikádo! Které mi pak zase dorostlo.
Nejkrásnější hřívu v životě jsem měla, když jsem byla těhotná s prvním dítkem. Byla dlouhá, po létě jemně nazlátlá a tak nějak nadýchaná... po šestinedělí mi ale vlasy začaly příšerně padat a po nějaké době jsem seznova ostříhala na kraťoučké mikádo.
Tehdy jsem se nechávala stříhat horkými nůžkami (jsou to nůžky, které mají horké čepele, zacelí koneček vlasu a ten vydrží delší dobu hezký bez roztřepení).
A jak jsou na to moje vlasy teď? Jemné jsou pořád, ale o dost méně se mastí, umývám si je jednou za 4-5 dní. Většinou vydrží hezké 4 dny, 5. den do nich nastříkám suchý šampon a ještě to den zvládnou.
Mám jich i dost méně než dřív, kdy jsem měla pořádný cop, teď má víc vlasů než já snad i moje čtyřletá dcera. Vždycky je mám pár měsíců hezké, pak mi začnou na pár týdnů padat a tak se to opakuje pořád dokolečka.
Hodně záleží na světle, večer se zdají tmavě hnědé, na slunci se v nich blýskají medové odstíny.
Asi třičtvrtě roku beru vitamíny na vlasy, které pomáhají, aby vlasy rostly a měly sílu. A taky po nich mám silnější nehty. Balení už mi dochází, tak si dám pár měsíců pauzu.
Moje kadeřnice (která má mimochodem nádherné vlasy) mi doporučila gumové medvídky Venira, které jí samotné fungují nejlíp, a tak jim taky zkusím dát šanci.
Takhle to vypadalo před stříháním.
Konečky jako chmýří, nic hezkého na pohled.
A tady jsem já se zkrácenými vlasy (bylo to nějakých 10 cm). Nejlépe mi sedí délka kousek pod ramena. Vidíte, jak tmavé se zdají? S barvou jsme přitom nic nedělaly. Fotila jsem po ránu ještě trochu za šera.
V posledních letech se mi začaly objevovat šediny, nejvíc na vršku hlavy, kde jsou i nejvíc vidět (a navíc trčí do vzduchu a nechtějí slehnout, na fotce do jde bohužel dost dobře vidět). Dlouho jsem přemýšlela, co s nimi. Nechat je, jak jsou? Barvit si celé vlasy, to se mi úplně nechce. Svou přirozenou barvu mám moc ráda, i když mi po dětech o pár odstínů ztmavly.
A tak jsme s mou kadeřnicí vymyslely plán. Udělá mi do nich jemný melír, jen o pár odstínů světlejší než moje barva, vlastně aby nešlo poznat, že jsou nabarvené a vypadalo to jako zesvětlení od sluníčka. A aby odrosty nešly moc vidět a aby se šedé vlasy trochu schovaly. V půlce února jsem si zamluvila termín na barvení a už teď jsem zvědavá, jak to dopadne!