Vrátili jsme se z Velikonoc a do rána děti kašlaly tak, že jsem si je raději na pár dnů nechala doma.
V úterý ráno jsem nás všechny vypravila ven na procházku. Bylo krásně slunečno a příjemně teplo. Jen na tričko a manšestrovou košili.
Prošli jsme se ke kapličce Samaritánka, kousek od Hradiště u Znojma. Ve stínu obří lípy se skrývá opravená kaplička a vytéká tu pramen pitné vody.
Domů se nám moc nechtělo, od kapličky nás vyhnal až hlad. Na zahrádce jsem našla pár ředkviček na ochutnání, první letošní. Hlína za nehty je moje jarní poznávací znamení.
Vykvetla tahle kytička s milým názvem kuklík.
Na procházce jsem do vázy natrhala šeřík. Pokaždé, když procházím obývákem, mi jeho vůně udělá radost.
A ke čtení příběh z poválečného Laponska.
Ve středu jsme se s dětmi zase vypravili ven, tentokrát do národního parku. Vydrželi jsme tam jen chvíli, ale i tak to byl příjemný čas.
Doma se mi povedl moc hezký bochník chleba. Pořádně jsem rozpálila smaltovaný litinový hrnec a chleba se v něm takhle nafoukl.
Když děti odpočívaly, upekla jsem šneky a nafotila kuchařku na reklamní bannery (které se vám dost možná zobrazí na sítích).
Ve čtvrtek byl velký den, jela jsem se podívat na tisk své nové kuchařky! Odvezla jsem děti do školky a jela jsem do Brna. Autem bych si netroufla po velkých silnicích, tak jsem navigaci nastavila po malých vesničkách a v pořádku jsem dojela do cíle.
Na sebe jsem vybrala černé žebrované tričko, manšestrovou sukni ze sekáče, vínové punčocháče a balerínky. Jednoduché a hezké.
A už jsem v tiskárně, za pár minut se půjdu podívat na první vytištěné archy.
A tady je jeden z nich! Vždycky mám u tisku trochu obavy, jak se povedou fotky. Jde o to, že ten marný papír, na který tisknu, vsákne hodně barev a utlumí je, proto fotky potřebují dost specifickou úpravu. Ale tady se všechno povedlo, je to i tím, že tisknu už 4. knížku. Uf, oddechla jsem si.
Z tiskárny jsem se domů vrátila s dobrou náladou a s pozorností v podobě dvou knih. S Velkou medvědí kuchařkou pro moje mlsná děťátka a s finským románem Trýzeň pro mě.
Odpoledne jsem vzala Čotyho na mou oblíbenou procházku k Dyji. Není to nádhera?
Na sobě mám běžecké tenisky Altra, kalhoty z Nily, svetr a bundičku ze sekáče a vintage kabelku.
Páteční ráno bylo upršené, ale jak říkají Seveřani, neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Nazula jsem proto Blundstones a oblékla pláštěnku. Mám tuhle, jen ta růžová už je vyprodaná.
Ráno jsem chvíli cvičila. Není to moje oblíbená aktivita, mám problém se k tomu dokopat, ale zjistila jsem, že když cvičím co nejdřív ráno, je mnohem pravděpodobnější, že k tomu sama sebe přemluvím, než kdybych to odložila na večer.
Objednala jsem si závaží na kotníky, každé má půl kila, se kterým se cvičení o něco náročnější, ale pořád tak akorát, že to zvládám. Chytrá věcička.
Dnešek uběhl jaksi rychle. Dopsala jsem texty k dětské knížce, odepisovala jsem na maily, plánovala jsem si úkoly na další týden...a už byl čas jet pro děti. Dcerka si objednala růžové palačinky, tak jsem těsto obarvila práškem z lyofilizovaného dračího ovoce.
Teď je večer, venku se stmívá, dopisuju tenhle článek zabalená v mušelínovém županu z Reparády a s hrníčkem čaje. Procházím domácností, jestli jsem udělala všechno, co jsem měla v plánu a ne, na dvě věci jsem zapomněla, ale ty počkají až do zítřka. Za chvíli zachumlám děti do teplých postýlek, já se zabalím do duchen v té své a pustím si kousek filmu nebo přečtu knížku, to ještě uvidím.
Přeji vám hezký víkend!