Článek o naší svatební cestě už jsem měla v plánu dlouho, vlastně od té doby, co jsme se koncem června po třech týdnech cestování vrátili domů. Je plný fotek z cesty, která nás zavedla do Dánska, Švédska a Norska.

Celou dobu mě fascinovala měnící se příroda. Od placatých ostrovů v Dánsku jsme přejeli do zeleného a kvetoucího Švédska, na nehostinné náhorní plošiny Norska a ještě výš do hor, kde ležel poslední zimní sníh. Pak do norských nížin, zelených, až to hlava nechápala, plných hlubokých údolí s osamocenými usedlostmi a vysokými horami, ze kterých prudce tekly vodopády. A zatímco u nás se počasí šplhalo k tropickým teplotám, my jsme zažívaly téměř neustálý vítr, déšť, slunce taky, nebojte, ale zase tolik ho nebylo.

Byla to ta nejkrásnější svatební cesta, jakou jsme si mohli přát. Autem jsme ujeli přes 7000 km a měli s sebou i našeho čtyřnohého Čotyho, který s námi tu cestu zdárně přežil, i když se na to moc netvářil.

Vyjeli jsme z Brna do Ústí nad Labem, slezli jsme Říp a pak jsme to vzali přes nekonečnou německou dálnici. Opravdu první krásná zastávka nás čekala v kempu na dánském ostrově Rømø. Dlouhá písečná pláž a divoké růže všude kolem.

Přes známý Öresundský most (odehrává se na něm slavný seriál Most) s drahým mýtným jsme dojeli až do švédského města Lund, které jsme si oba okamžitě zamilovali. Uzounké historické uličky, dřevěné domy, parky a kavárny. 

Katthult, domov Emila z knih Astrid Lindgren a jeho muzeum.

Po cestě jsme navštívili spoustu národních parků. Narozdíl o těch našich, které jsou obrovské, je národní park ve Švédsku spíš jen malé území, které za den, dva projdete. Líbilo se nám třeba v Tyresta Naturpark a Stenshuvuds Nationalpark.

Pravidelně kupujeme švédské skořicové šneky kalenbullar, protože ti ke Švédsku patří. Lättöl je místní pivo, které je mnohem slabší, než to naše, taková limonádička.

Pomalu jsme přijeli až do kraje Norrland, což je na mapě pořád notný kus od polárního kruhu, ale i tak je zde průměrná roční teplota 0 stupňů. Cesta nás vedla do Norska přes náhodní plošinu, ve které nás obklopila hustá mlha a z ní se čas od času vynořovali mohutní losi.

V kempu v norském Snillfjordu jsme strávili nejdelší dobu. Slezli jsme hory, které fjord obklopují a mám odtud asi tisíc fotek všech možných kytek.

Odtud pokračujeme k nejkrásnějšímu zážitku celé naší cesty - ke Trolí stezce Trollstigen. Je to uzoučká silnice, která se v serpentinách vine k vyhlídce vysoko v horách. Kus cesty od ní je Geiranger a nejkrásnější norský fjord. 

Městečko Bergen mi nápadně připomínalo Brno. Malé, hezké a útulné. Dřevěné norské domečky, loďky a hodně vody mu však dodaly severský ráz.

Norský venkov byl opravdu překrásný. Jedna z mých nejoblíbenějších fotek je takhle, červené domky zrcadlící se na hladině fjordu. Na to, že jsem fotila z auta, je to fotka velmi povedená.

Hřbitov aut v Båstnäs pro mě byl dost hrůzostrašným zážitkem, protože jsme na tomhle místě daleko od civilizace strávili noc mezi vraky aut. Bylo to jak střižené z hororu. Ráno naštěstí svítilo sluníčko, ale i tak mělo celé místo poněkud pochmurnou atmosféru.

Na zpáteční cestě jsme projížděli kolem západního pobřeží Švédska, kam jezdí všichni Švédi v létě na dovolenou. Městečka Fjällbacka a Smögen nás nadchla modrým mořem a historickými rybářskými domky na kůlech. V Göteborgu jsme přespali u kamarádů a pak už to byl krátký proces. Jedna zastávka u pláže v Dánsku a německá dálnice. A pak už naše Brníčko a po dlouhé době pořádné domácí jídlo.

A tu jsme my, dva cestovatelé a parťáci do nepohody. Já a můj nejmilejší muž.