Naše děti se budí brzo, v sobotu mě potřebovaly už kolem půl páté. Naštěstí jsme pak ještě všichni usnuli. V sobotu si ráda trochu přispím, třeba do osmi, abych dohnala všechna ta noční vstávání. Můj muž to naštěstí chápe a bere si děti na starost.

Když jsem vstala, bylo moc hezky, tak jsme jeli na procházku k Vranovské přehradě.

Já i Čoty jsme byli zachumlaní v teplých oblečcích. K tomu vlněná čepice i nákrčník (obojí vlastní výroby) a nové Vasky.

Na oběd jsme zašli do ukrajinské restaurace Buď Laska ve Vranově, kterou provozují brněnští Lidi z Baru. Nejraději mám jejich palačinky s houbami (mlynci z hrybamy ta syrom zi svizim salatom).

Odpoledne jsem si zacvičila, zabalila všechny objednávky a šla se projít s Čotym. Zbytek dne jsme byli doma, děti si hrály nezvykle klidně.

V neděli ráno jsem se probudila do vůně zázvorového čaje s medem, který můj muž uvařil. Cítila jsem, že na mě něco leze, tak si děti vzal manžel a já jsem šla vyvenčit Čotyho. 

Tohle je snad ta nejkrásnější znojemská výloha, je v ní model malého pokojíčku i s bábovkou a kafíčky.

Po návratu domů jsem si uvařila trochu moc silnou matchu s ovesným mlékem a troškou medu. Aspoň mě pořádně probrala.

Usmažila jsem kleinur, islandské nekynuté koblížky. Pak zase balení balíčků, hraní s dětma, úklid kuchyně a spousta takových těch malých úkolů, co se během týdne nakupí.