Minulý týden mi nějak uplynul mezi prsty a pořád jsem přebíhala mezi obvyklými činnostmi: práce, testování receptů, vaření, děti, domácnost...
V podělí ráno mi syn udělal fotku na mém novém oblíbeném místě u nás v průjezdu. Bylo chladno, tak mám huňatý vlněný svetr, hedvábný šátek, trenčkot (poslední dva jmenované jsou úlovky ze sekáče), vintage taštičku, staré rifle a nejpohodlnější tenisky New Balance.
Přišla k nám paní a vyčistila celý gauč parním čističem. Teď bude den a půl schnout.
Publikovala jsem spolupráci pro Svět plodů (pekany zbožňuju v granole).
Začala jsem tvořit první etikety pro kamarádovo vinařství.
Akvarelová barva + vločková sůl.
Myslím, že to na lahvích bude moc hezké.
Dcerka mi utrhla šeřík a nechala mi u postele jeden z jejích mnoha výtvorů z lega.
V pátek byl státní svátek, děti jsme odvezli babičce a s mým muže jsme chvíli byli jen sami dva. V pátek jsme si dali výlet od rybníka u Čížova směrem k rakouskému Hardeggu a podél řeky Dyje zpátky.
S dětmi si trasu, co má 14 km nedáme. Proto jsme využili jejich nepřítomnosti a prošli se dosyta.
Doma jsem si pustila Peaky Blinders a přitom jsem prodlužovala druhý rukáv svetříku. Konečně jsem ho dodělala, znova vyblokovala a nechala přes noc schnout.
V sobotu jsme si dali další výlet, tentokrát z Popic na Sealsfieldův kámen, pak k Dyji a směrem na Šobes, dál na vyhlídku Devět mlýnů, do Havraníků a zpátky k autu. Dalších 13 km v nohách.
V národním parku bylo nádherně! Tohle místo vypadalo jak z Pána prstenů, zelené až tak neskutečnou barvou, že jsem čekala, jestli se za ohybem cesty nevynoří Roklinka.
Čoty to s náma ušel, ale ke konci cesty se svalil v každém stínu a už nechtěl dál.
Doma jsem si k obědu dala spíš snídaňové jídlo. Rozmixované mražené lesní ovoce, banán, řecký jogurt a trochu proteinu, granola a hebké lískooříškové máslo.
Po procházce jsem se šla podívat do města na food festival, ale nakonec jsem si nic nedala. Mám na sobě loňskou sukni z NILY a poprvé balerínky měkké jako papučky.
Mezi jehlami a nitěmi jsem objevila hrst starých perleťových knoflíků po babičce. Sice nejsou všechny stejné, ale na první pohled to nepoznáte. Přišila jsem je na svetřík, zapošila všechny konce vlny a je hotovo!
Jsem na sebe hrdá, vzhledem k tomu, že jsem svetřík začala plést loni v srpnu. Tady mám na krku svůj svatební šperk od Elišky Lhotské z kolekce New Archeology.
V neděli jsme jeli ke kamarádům na chatu. Mám na sobě tutéž sukni z NILY, mohérový svetřík, košík a balerínky.
A pak už jsme vyzvedli děti u babičky a jeli do Podhradí. Čekal nás den plný dobrého jídla a příjemné společnosti.
To už je všechno, mějte se hezky a zase za týden pa!