Moji milí, jak se máte? Já jsem se celou první půlku týdne chystala na přivezení nových kuchařek (ale o tom až příště). Nejdříve se vrátíme do začátku týdne.
V pondělí ráno jsem odvedla děti do školky. Cítila jsem se trochu jako Francouzka - balerínky a košík, na který jsem uvázala hedvábný šátek.
Potom jsem jela k manželovým prarodičům, kde jsou uložené moje kuchařky. Lépe jsem přeskládala knížky a připravila místo pro novou kuchařku.
U babičky na zahradě jsem jsem utrhla tři poupátky máků do vázy.
K obědu byl quiche. Vždycky ho peču podle tohoto receptu, který je na blogu už léta letoucí. Náplň obměňuju podle toho, co mám zrovna doma. Tentokrát jsem měla batáty + slaninu + nivu. Batáty jsem nejdřív oloupala, nakrájela na kostičky a upekla doměkka. Slaninu jsem upražila do křupala a přebytečné sádlo slila. Do předpečeného korpusu jsem vsypala batáty, slaninu, rozdrobila nivu a celé jsem to přelila vajíčkovou náplní. A pak už jen upéct.
A jako příloha byl salát little gem s půlkou okurky a s mojí oblíbenou zálivkou (1 lžíce jablečného octa + 3 lžíce dýňového oleje + 1 lžíce lahůdkového droždí + sůl a pepř).
Přišla mi nádherná zpráva od čtenářky, která mě úplně dojala 💗
Taky jsem vyzvedla balíček s novým ráfkem a pekla jsem první zkušební korpus. Nedopadl nic moc, snad příště vyjde líp. Ale i tak jsem koláč naplnila citronovým krémem doma jsme ho snědli.
Je úterý ráno a jdu se namalovat. V sekáči jsem natrefila na růžovou bavlněnou košili, hned mě ta barva zaujala. Není úplně křiklavě růžová, spíš taková tlumenější, přesně v mé barevné paletě. A má totožnou barvu jako moje oblíbená tvářenka ze Sephory (je to odstín 01)
Na sobě mám ještě merino kardigan Merilen, po ráno bylo chladno.
Pracovala jsem na návrhu etiket pro kamaráda vinaře, tohle je jeden z nich. Kuličky mají připomínat trs hroznů.
Přišla nová knížka o jídle od Karoliny Fourové. Trochu jsem měla obavy, jestli není pro menší děti (knížka je doporučená od dvou let), ale ukázalo se, že ne. I ty moje (4 a 6) se do ní hned načetly. Karolína srozumitelně popisuje, proč potřebujeme jíst a co jíst, aby naše těla byla zdravá. A knížka je plná veselých barevných ilustrací.
Ve středu ráno za okny svítilo sluníčko. na nočním stolku čekala Trýzeň, poutavý historický román, který se čte jedním dechem.
Do dětskéko pokojíčku jsem na garnýž zavěsila skleněné krystaly, které poránu hážou na stěnu světelné odlesky.
V kuchyni kvete muškát, ve váze je pivoňka a na talíři se suší květy brutnáku na čaj.
Doma jsem chystala místo na nové kuchařky, je to u nás věčně takový knižní sklad :)
Utřela jsem prach z pracovních stolu a hned se mi tu příjemněji pracuje!
K obědu jsem připravila lososa, nové pečené brambory a salát se stejnou zálivkou jako v pondělí.
A taky se mi stala malá pohroma, na parkety v předsíni jsem převrhla a rozbila sklenici bílé barvy a moc se jí nechce dolů. Drží i na rukách a nejde smýt. Achjo.
Odpoledne jsem šla s dcerkou a Čotym na procházku Gránicemi, je tam hezky zeleno.
Doma na zahrádce se denodeně kochám tou malou džunglí, která mi tam bují.
Růže už budou brzy kvést, tohle je Desdemona od Davida Austina, která má kouzelnou vůni a v duchu ji popoháním, aby se už otevřela. Ona sama ale ví, kdy je její čas :)