V neděli jsme byli na procházce v Plenkovicích, je tam moc hezká stezka kolem rybníka. V noci mrzlo, a tak byla všude na listí jinovatka. Velká krása.

Kdoule a mišpule mi darovala jedna má čtenářka (velké díky!). Z kdoulí jsem uvařila pyré a mišpule mám na balkoně, kde doufám, že v tom mrazu změknou. Aby se daly jíst, potřebují projít mrazem.

Úlovky z druhé ruky – proutěný košík a těžký keramický servírovací podnos. Z takových pokladů mám vždycky radost.

 A kytka krásenek, letos už poslední. Jeden den jsem ji za zahradě natrhala a do dalšího dne ostatní keře pomrzly. Budu se na ně těšit zase za rok. Chtěla bych taky zasadila meruňkově zbarvené odrůdy, snad se mi podaří sehnat semínka.

Finské bochánky s máslovým očkem (ve finštině voisilmäpulla), které budou v mojí nové knížce Sladká severská kuchařka.

A taky chleba, ten peču pořád dokola. Dávám do něj různé druhy semínek nebo sušeného ovoce (chutnají mi třeba brusinky a vlašské ořechy). Semínka kupuju po kilových baleních ve Světě plodů, jejich kvalita je skvělá a navíc jsou ta velká balení i výhodnější. Recept na můj chleba najdete tady.

Náš Čoty, který se vždycky uvelebí v dece nebo v duchně.

Večer jsme šli s kamarádkou na víno. Přemýšlím kdy jsem byla takhle venku na posledy...no, dlouho 🤦🏽 zamířili jsme do znojemské Enotéky, ochutnaly spoustu vzorků vína, daly si jejich skvělou škvarkovku a několik hodin si jen tak povídaly.

Dneska ráno se mi sice trochu hůř vstávalo, ale stálo to za to. Odvedla jsem děti do školky a na sobě jsem měla jednu ze svých nejčastějších kombinací. Jednoduché tričko (podobné najdete tedy), letité rifle a hebounký kašmírový svetr ze sekáče. 

A teď jdu péct čokoládové linecké, zašít si dírku na nejnovějším pokladu ze sekáče – krémovém svetříku a zkrátit si perličkový náhrdelník, který jsem si před časem navlékala.